V pátek 1. září zemřela ve věku nedožitých 110 let paní JUDr. Frederika Adamičková, dlouholetá obyvatelka Pařížské ulice, redaktorka, hudební lektorka, překladatelka, učitelka jazyků a hlavně přítelkyně několika generací dětí a dospělých. Dnes, ve čtvrtek 7. září, se s ní její přátelé, blízcí a spolufarníci z týnsko-havelské farnosti od 15 hodin rozloučí v kostele sv. Havla.
Paní Frederika Adamičková se narodila 6. října 1913 chorvatsko-italské mamince a rakouskému otci. Z rodiny tedy byla skvěle jazykově vybavena. Přidala ještě angličtinu, francouzštinu a klasické jazyky. Vystudovala práva a pracovala jako redaktorka a překladatelka v hudebních nakladatelstvích. Kreslila také ilustrace do pražského tisku. Překládala rovněž texty do němčiny a angličtiny pro obaly gramofonových desek a CD nosičů.
Nyní už nejspíš také byla posledním či jedním z posledních lidí, kteří si za svého života potřásli rukou s Franzem Kafkou.
A jaký byl její recept na dlouhověkost? Na tuto otázku s úsměvem odpovídala, že zdravotní pojišťovna na ní velice vydělala, protože její karta byla prázdná. Nikdy nebyla nemocná, nikdy nechyběla ve škole. Nějaké ty dětské nemoci, které prodělala, se podle jejích slov, nepočítaly. Jen jednou prý za války u kamarádky v práci chytla tyfus, ovšem rychle se z něj dostala.
A my rádi dodáváme, že jedním z receptů určitě byli i přátelé kolem ní. Mnoho z nich bezplatně v dětství učila cizí jazyky a ještě ve velmi pokročilém a úctyhodném věku jim posílala svá vlastnoručně vyrobená novoroční přání.
Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato. Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty. V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest.
