Jan, řečený Člověk krve, si nese slovo sen i v rodovém jméně. Z magických prostor jeho písní se noří živé postavy, důvěrně známá místa i povědomáslova – kontryhel, verpa, loukotě… – a zase mizí; hrany lesa v ranním oparu. Zůstává nejistota dobového ukotvení i jistota věčnosti: napříč časy i příběhy se naše bolesti i radosti … Pokračování textu Člověk krve
Pro vložení na váš web používající WordPress, zkopírujte a vložte tuto adresu URL
Pro vložení obsahu, zkopírujte a vložte tento kód na váš web
Cookies
Tento web používá soubory cookies 🍪. Používáním tohoto webu souhlasíte s ukládáním a používáním nezbytných souborů cookies. Zakliknutím tlačítka "Povolit vše" udělujete souhlas k ukládání a používání i dalších souborů cookies jako jsou statistické, preferenční a marketingové.
Více informací o cookies
Technické cookies Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí. Nepožadujeme Váš souhlas s využitím technických cookies na našem webu. Z tohoto důvodu technické cookies nemohou být individuálně deaktivovány nebo aktivovány.