Právě před 100 lety 30. března 1920 Národní shromáždění schválilo zákon, který určoval podobu státní vlajky a státních znaků Československé republiky. Zatímco znaky se postupně měnily a upravovaly, vlajka vydržela s výjimkou válečných let až do rozpadu společného státu. Po něm ji v roce 1993 převzala Česká republika. Vedle hymny Kde domov můj je tak dnes česká vlajka ve své neměnné podobě nejdéle sloužícím symbolem našeho státu.
Proč spatřila světlo světa až dva roky po vzniku Československa? Původní historická státní vlajka byla bíločervená a měla dva stejně velké pruhy – vrchní bílý a spodní červený. Podobala se ale té polské i rakouské, a tak byla poptávka po jiném zpracování.
Přípravou nových státních symbolů byla pověřena poslední den roku 1918 tzv. znaková komise, v níž byli zástupci ministerstev, politiků i odborné veřejnosti – historikové-archiváři a výtvarníci. Po delší diskusi se její členové shodli, že vlajka bude obsahovat slovanské barvy, tedy bílou, červenou a modrou. Archiváři ministerstva vnitra Jaroslavu Kursovi uložili, aby toto zadání zpracoval. Ten sedm měsíců nato předložil četné obrazové návrhy, mj. i variantu s modrým klínemsahajícím do jedné třetiny délky bíločervené vlajky. Komise vybrala právě toto řešení, ale po kritice veřejnosti a některých poslanců byl v lednu 1920 klín protažen až do poloviny délky vlajky.
Aby to nebylo tak jednoduché, Kursovo autorství státní vlajky zpochybnil v 60. letech minulého století všeobecný názor, že jejím původcem je akademický malíř Jaroslav Jareš. „Ten měl výstavu, kde zveřejnil své návrhy. Ovšem badatelé zjistili, že došel ke stejnému závěru a ke stejné myšlence jako členové znakové komise, ale bohužel nebyl jejím členem, takže není pravým autorem,“ vysvětluje pro irozhlas.cz ředitel Severočeské vědecké knihovny a vexilolog Aleš Brožek.
Pro úplný výčet možných autorů české vlajky, je třeba zmínit také Josefa A. Knedlhanse. Zejména Čechoameričané jsou podle vexilologa přesvědčeni, že právě on, český rodák, který žil a zemřel v Americe, je autorem vlajky. Měl s ní vítat T. G. Masaryka, když v roce 1918 přijel do New Yorku. Brožek však na základě svého bádání nepovažuje tuto hypotézu za pravděpodobnou.
Kde se na vlajce vzal právě modrý klín? „Je to starý prvek používaný v české heraldice už asi od patnáctého století. Bylo totiž potřeba, aby vlajka obsahovala něco, co by připomínalo Slováky. Víme, že slovenský znak představuje trojvrší, takže modrý klín z určité míry odkazuje na tento znak. Bylo to i historicky ojedinělé řešení, klín se sice jinde objevil, ale ne modrý,“ upřesňuje vexilolog Brožek.
Víte, že naše vlajka je právě po stránce grafického zpracování odborníky považována za jednu z nejzdařilejších na světě? Pro její jednoduchost, zapamatovatelnost a neobvyklost zároveň si ji lidé velmi oblíbili. Ačkoli se o Češích traduje, že si na patos a vyvěšování vlajek příliš nepotrpí, mnohokrát se ve své historii k vlajce hlásili a upínali. Během tzv. protektorátu byla zakázána, o to hrději ji užívaly naše vojenské jednotky na všech frontách. Ikonické jsou fotografie zkrvavené vlajky během sovětské okupace v roce 1968. Nezapomenutelné jsou také záběry na „lesy“ vlajek z roku 1989. O vztahu občanů k tomuto státnímu symbolu vypovídá například i to, jak se do vlajek přímo láskyplně halí čeští fanoušci při nejrůznějších sportovních kláních.
