„Hned jsme věděly, že začala válka, bydlíme v Kyjevě kousek od vojenského letiště. Odtud se 24. února v pět hodin ráno začaly ozývat výbuchy. Posledních patnáct let jsem pracovala v marketingovém oddělení jedné televizní stanice. Informace o tom, že bude válka a Kyjev coby strategický cíl bude bombardovaný jako první, jsem slyšela od kolegů-novinářů týdny před válkou. Byly jsme připraveny. Během půl hodiny jsme já, moje maminka a moje dcera nasedly do auta a jely. Nevěděly jsme kam, směřovaly jsme na západ.
Tříproudovka z Kyjeva byla plná aut, všichni chtěli pryč. Nebyl signál, nefungovalo internetové připojení. Nemohla jsem se dovolat sestře v Kyjevě, tetě v Konstantinovce. Když jsme někde na chvíli signál měly, zkoušely jsme se hlavně dozvědět, co se děje. Šlo to hrozně pomalu. Dvě hodiny jsme čekaly na benzínce, jen abychom natankovaly. Všude byly kolony aut.
Konečně jsme dojely na hranice. Stály jsme tam hodiny, ale fronta se ani nehnula. Otočila jsem auto a vyrazily jsme k příbuzným do Truskavce. Řekly jsme si, že překročit hranice zkusíme později, až opadne největší nával. Odjely jsme do Užhorodu. Tam jsme si pronajaly byt a zůstaly až do května. Blížilo se výročí konce druhé světové války (9. května), obávaly jsme se, že Rusové budou slavit masivním bombardováním, proto jsme se s dcerou vydaly do Česka. Moje maminka se rozhodla zůstat.
V Česku jsme před válkou byly už několikrát jako turistky, v Praze, v Brně nebo v Českém Krumlově. Líbilo se nám tady, jazyk je podobný a jste taky Slovani. Když jsme přijely do Prahy, během jednoho dne nám v KACPU vše vyřídili včetně ubytování. Od té doby bydlím na ubytovně v Bohnicích na pokoji s pěti dalšími ženami.
Každý den děkuji za to, co mám. Do Centra Young Caritas chodím na kurzy češtiny, taky mi tady nostrifikovali vysokoškolský diplom. Dcera se už vrátila na Ukrajinu, studuje kybernetickou bezpečnost, poslední rok on-line. Přivydělávám si úklidem v jedné české domácnosti. Jsou ke mně moc laskaví. Vždy, když dokončím úklid, dáme si kávu a povídáme si o mé budoucnosti tady. Moc mi to pomáhá.
Žiju v Kyjevě (nechci říkat žila jsem, bojím se, že bych se už nevrátila), miluju městský život. Praha nabízí mnoho příležitostí. Naposledy jsem byla v Národní galerii, když byl volný vstup, předtím zas na koncertu klasické hudby ukrajinských hudebníků. Kultura mi umožňuje těšit se ze života a nemyslet tolik na válku.
Nejvíc ze všeho se musím zdokonalit v češtině, abych si mohla najít kvalifikovanou práci. Pak budu schopna zaplatit si garsonku…“
Podpořit sbírku pro Centrum Young Caritas můžete zde: https://www.darujme.cz/projekt/1206605