Směrnice 2006/123/ES, o službách na vnitřním trhu, mimo jiného obecně upravuje přeshraniční (dočasné) poskytování služeb (občany EU nebo korporacemi se sídlem v EU) na území Unie. Existují ovšem činnosti, které jsou z působnosti této obecné směrnice vyňaty.
Působnost výše citované směrnice se nevztahuje např. na
-
služby na finančním trhu (např. činnosti vyhrazené bance apod.),
-
hazardní hry,
-
poskytování zdravotní péče nebo sociálních služeb,
-
služby v dopravě*,
-
agenturní zaměstnávání,
-
soukromé bezpečnostní služby a podobně.
V českém právu viz §2 zákona č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, ve znění pozdějších předpisů, do kterého byla směrnice o službách transponována. Jako zajímavost lze uvést, že Česká republika z působnosti směrnice nevyloučila soukromé bezpečností služby.
I přesto, že jsou tyto činnosti z působnosti směrnice o službách vyloučeny, tak i nadále plně podléhají Smlouvě o založení Evropského společenství, resp. Smlouvě o fungování EU, a proto se na tyto činnosti i nadále vztahuje jak svoboda usazování, tak volný pohyb služeb, ve smyslu článků 49 a 56 SFEU, pakliže není jinde stanoveno jinak. (např. u dopravy apod.).
Poskytování těchto služeb upravují vesměs samostatné předpisy např. Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2009/1071/ES, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání, nebo náleží zcela do působnosti vnitrostátního zákonodárství, které však musí být v souladu s primárním právem EU.
*viz Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Uber, (C-434/15), ECLI:EU:C:2017:981, kde se Soudní dvůr zabýval otázkou, zda se jedná o „službu informační společnosti“ ve smyslu Směrnice 2000/31/ES, o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu), a ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 98/34/ES ve znění směrnice 98/48/ES nebo o činnost, kterou lze zahrnout do volného pohybu služeb podle Směrnice 2006/123/ES, o službách na vnitřním trhu.
Soud dospěl k závěru, že výše uvedená činnost musí být považována za neoddělitelně spjatou s přepravní službou, a proto musí být považována za službu v oblasti dopravy ve smyslu čl. 58 odst. 1 SFEU, a tudíž se na ni nevztahuje čl. 56 SFEU a ani směrnice o službách nebo elektronickém obchodu.
Dále rozsudek ze dne 10. dubna 2018, Uber France SAS, (C‑320/16), ECLI:EU:C:2018:221, ve kterém Soudní dvůr potvrdil, že organizování systému zprostředkování kontaktu mezi zákazníky a osobami, které za úplatu poskytují služby silniční přepravy osob vozidly s méně než deseti místy, aniž mají k tomuto účelu povolení, se týká „služeb v oblasti dopravy“, pokud se vztahuje na zprostředkovatelskou službu poskytovanou pomocí aplikace pro chytré telefony, která je nedílnou součástí komplexní služby, jejíž hlavní složkou je přepravní služba a jako taková je vyloučena z oblasti působnosti např. směrnice o službách.
Lukáš Balada – Odbor živnostenský