Převzatá tisková zpráva: Ještě než vznikl spolek 400 ASA, tři jeho budoucí členové, Karel Cudlín, Antonín Kratochvíl a Jan Mihaliček fotografovali Náhorní Karabach, zemi, která dnes už neexistuje. Každý v jinou dobu, na jiném místě, za jiné situace.
Ještě než vznikl spolek 400 ASA, tři jeho budoucí členové, Karel Cudlín, Antonín Kratochvíl a Jan Mihaliček fotografovali Náhorní Karabach, zemi, která dnes už neexistuje. Každý v jinou dobu, na jiném místě, za jiné situace.
Karel Cudlín zachytil svým klasickým laskavým způsobem karabašské Armény, snažící se žít svůj každodenní život uprostřed hor v dobách relativního klidu někdy kolem roku 2008. Na jeho fotografiích vidíme běžné situace vesničanů, které se po staletí opakují. Pečení chleba, práce s hospodářskými zvířaty. Jeho fotografie na výstavě jsou ty nejnovější.
Antonín Kratochvíl, který patří mezi nejznámější světové fotografy zachycující krizové situace, těsně před koncem tisíciletí dokumentoval pro UNHCR život etnických Ázerbájdžánců po exodu ze svých vesnic v Karabachu, které se dostaly pod kontrolu Arménů. Početné skupiny Azerů zachytil při jejich běžném životě v provizorních obydlích ve starých nákladních vagonech. Také vyfotografoval mladý stromek s pár větvemi, který jeho opatrovatel vysadil a chodí denně zalévat, aby mohl v jeho stínu zemřít, když jiné vzrostlé stromy na své zahradě musel opustit.
Nejstarší fotografie vytvořil Jan Mihaliček v roce 1992 v období tzv. první války. Do daleké horské enklávy přijel s první misí Nadace Lidových novin nazvanou SOS Karabach. Přivezli léky, potraviny a mimo jiné i polní nemocnici. To vše bylo potřeba zdokumentovat a publikovat v novinách. Na tuto humanitární akci navázaly další, nešlo jen tak přestat. Postupně vznikla organizace, kterou dnes zná asi každý – Člověk v tísni. Pro tehdy sedmadvacetiletého Mihalička se těch několik dní stalo zásadním momentem, který změnil jeho pohled na svět. V hledáčku jeho fotoaparátu se střídali uprchlíci, partyzáni bránící svou vesnici, vojáci na frontě a mrtví. To vše vytváří kompletní obraz děsu a zoufalství, které přináší válka.
Na fotografiích tří kamarádů se objevují hrůzy války, uprchlíci, ale také poválečná obnova země ve vzácných chvílích klidu. Chtějí vypovídat o krásné a hodně zkoušené zemi, o nesmyslnosti války a především o té největší oběti každého ozbrojeného konfliktu – obyčejném člověku.
