SIN Studio Gallery představuje autorskou výstavu skleněných a bronzových soch české sochařky Pauliny Skavové.
SIN Studio Gallery uvádí výstavu Pure Obsession, nejnovější autorský projekt sochařky Pauliny Skavové, která ve své tvorbě dlouhodobě zkoumá vztah člověka, zvířete a archetypálních obrazů ukrytých v kolektivní paměti. Výstava představuje soubor nových děl realizovaných ve skle, bronzu a kombinovaných materiálech, vzniklých ve spolupráci se studiem SIN a sklářským mistrem Jiřím Šínem prostřednictvím unikátní technologie Vitrum Vivum.
Dominantou výstavy je monumentální skleněná figura ženy v životní velikosti nazvaná Sleeping with the SIN, jejíž transparentní tělo se stává nositelem světla, emocí i křehké fyzické přítomnosti. Vedle ní se objevují zvířecí motivy – kůň Equus SIN, pes či krkavec, kteří v autorčině tvorbě nevystupují jako pouhé realistické studie, ale jako symbolické bytosti pohybující se na hranici mezi skutečností a legendou.
Výstava navazuje na dlouhodobé autorčino zkoumání figurace, tentokrát však prostřednictvím materiálu, který zásadně proměňuje samotnou podstatu sochařské hmoty. Sklo zde není pouze nositelem formy, ale stává se prostorem světla, paměti a proměnlivého vnímání.
„Pure Obsession nelze chápat pouze jako výraz emocionální intenzity, ale také jako princip práce. Obsesivnost v tomto kontextu znamená trpělivé setrvání na principech vlastního, vnitřně ukotveného názoru. Jednotlivé artefakty nevystupují jako autonomní celky, ale jako artikulace jednoho problému v různých fázích jeho řešení,“
charakterizuje výstavu kurátor Adam Hnojil.
Skleněné objekty vznikaly v průběhu několika let ve spolupráci se studiem SIN, které patří mezi respektované průkopníky práce s taveným a optickým sklem. Technologie Vitrum Vivum, vyvinutá Jiřím Šínem, umožňuje realizovat monumentální skleněné plastiky s mimořádnou mírou detailu a světelné hloubky. V případě figurálních děl Pauliny Skavové se tato technologie stává prostředkem k dosažení téměř paradoxního stavu – sochy působí současně monumentálně i zranitelně, fyzicky přítomně i téměř nehmotně.
Výstava představuje osobní výpověď o posedlosti tvorbou, o vztahu mezi člověkem a jeho vnitřním světem i o schopnosti sochy zprostředkovat emoce a významy, které nelze vyjádřit slovy. Současně potvrzuje mimořádný potenciál současného českého sklářského umění a jeho schopnost posouvat hranice tradičního média směrem k volné soše.