Vydejte se s námi v době karantény na další virtuální výstavu. Tentokrát do Galerie ARTINBOX, kde je od 6. března v hlavním sále instalována expozice více než sta fotografií Zdenko Feyfara s názvem Pozapomenutá legenda. Podobně jako ostatní výstavy jinde bude i tato prodloužena. Provede nás její kurátorka Nadia Rovderová:

„Letošní expozice Zdenko Feyfar: Pozapomenutá legenda navazuje na výstavní projekt, který jsme zahájili koncem minulého roku v dolním sále Galerie Artinbox pod názvem Zdenko Feyfar: Praha minulého století. Třicet tři původně vystavených fotografií jsme tentokrát u příležitosti 107. nedožitých autorových narozenin rozšířili o dalších téměř sto dobových snímků z jeho bohaté tvorby.“

Činorodý autor, jilemnický rodák (* 2. 3. 1913 v Jilemnici, † 3. 2. 2001 v Lomnici nad Popelkou), je výraznou osobností české umělecké scény. Ačkoliv se již za svého života zařadil mezi legendy české fotografie, v posledních letech se na něj pozapomnělo. Věnoval se široké škále témat. „Expozici jsme instalovali s důrazem na méně známé záběry. Vystavený cyklus pražských motivů jsme rozšířili o další známé i neznámé fotografie z 30. – 80. let minulého století,“ vysvětluje kurátorka.

Mezi hlavní témata Feyfarových snímků patří magické pražské motivy. Záběry města někdy zhotovoval v neobvyklém úzkém formátu na výšku v protikladu k horizontálně komponovaným krajinám: Zima na Vltavě z roku 1958; Dvorky na Starém Městě v ulicích Platnéřská a Křižovnická z roku 1958; Prodejna Tuzex z 80. let. Působivé jsou záběry z předválečné, protektorátní a čerstvě poválečné Prahy: Kotviště rybářů u Karlova mostu z 2. poloviny 40. let; Pražské panorama v kouři ze 40. let a Předválečná Křižovnická ulice z června 1937 s mrtvým koněm ve vozovce.

Dobové historické reálie zachycují další snímky z let poválečných, kdy autor vykreslil život už v komunistickém Československu: Štamgasti u piva v pivnici U zlatého tygra z roku 1960; Pohled na Prahu z 50. let; Pohled na Mánes a Vltavu z 50. let; Prašná brána a Příkopy z 50. let; Pražský hrad a podhradí z 50. let; již zmínění lidé čekající ve frontě před prodejnou Tuzex či zdevastovaný Dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí z 50. let a další.

V hlavním sále se představují také pro autora typické krkonošské motivy. „Unikátní jsou i snímky z cest: Podkarpatská Rus z roku 1934 a Egypt z roku 1959. Velký prostor byl věnován portrétní fotografické tvorbě Zdenko Feyfara, kde mj. zachytil život obyčejných lidí, a to v rodných Krkonoších: Na Poustce u Antošů v Mrklově na Benecku v Krkonoších z roku 1949; Domácí sklář pan Harcuba v Harrachově z roku 1946 a Paní Antošová Na Poustce u Antošů v Mrklově na Benecku z roku 1949.“

Významnou součástí výstavy jsou i portréty osobností české kulturní scény minulého století, jako byli/jsou: Josef Sudek, Josef Lada, Stanislav Kolíbal, Václav Kaplický, Jan Zrzavý, Vincenc Vingler, Ota Janeček, Emanuel a Jan Kodetovi, Adolf Hoffmeister, Jiří Šetlík a další. Představuje se zde i rovněž slavný portrét hraběnky Valdštejnové z roku 1955.

„Věřím, že tato výstava přispěje k připomenutí velkého talentu Zdenko Feyfara, který je srovnatelný s nejvýraznějšími legendami české fotografie minulého století, a jemuž se povedlo zachytil svět, který je dnes už minulostí,“ uzavírá kurátorka Nadia Rovderová a přidává zajímavý postřeh samotného autora:

„Už od dětství mě okouzlovala představa, možná dnes zdánlivě banální, že k nám z dalekého vesmíru přiletí pomíjivý světelný paprsek a umožní nám zachytit natrvalo na fotografické desce či filmu skutečnost. Myslím si na rozdíl od mnoha dalších fotografů, že právě zachycení reality je nejzákladnějším posláním fotografie. Je zajímavé, že přitom Ize postřehnout i mnohem více než realitu hmotnou.“

Zdenko Feyfar (1913–2001) se narodil v rodině lékaře a amatérského fotografa MUDr. Jaroslava Feyfara v Jilemnici v Podkrkonoší. Jeho otec byl jedním z prvních českých fotografů a mladý Zdenko tak ke kouzlu fotografického zobrazování přičichl už v raném mládí. Jako 20letý mladý muž po absolvování jilemnického gymnázia v roce 1933 odešel studovat na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V hlavním městě už poté zakotvil na dalších téměř 60 let. V letech 1940–1943 vystudoval obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, kam ho přivedl a kde jej také učil Jaromír Funke. K jeho profesorům patřili rovněž Josef Ehm a Rudolf Skopec. Po ukončení studia pracoval do konce války jako filmový fotograf v barrandovských ateliérech. V roce 1945 se vrátil na Státní grafickou školu jako profesor. Vyučoval tam do roku 1951. V roce 1949 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes, v 1950 členem Svazu československých výtvarných umělců a roku 1958 členem skupiny průmyslových výtvarníků Umělecké besedy. Porevoluční rok 1993 byl pro Zdenko Feyfara zlomový, jeho ateliér v Pachtově paláci v ulici Karolíny Světlé blízko Karlova mostu byl v restituci vrácen a on přišel o svůj tvůrčí prostor, kde pobýval a tvořil 40 let. To vedlo k návratu Zdenko Feyfara do rodné Jilemnice, kde vznikla poslední série fotografií. Umírá v Lomnici nad Popelkou 3. února 2001 ve věku nedožitých 88 let. Zatím největší posmrtnou výstavu mu ve spolupráci se synem Petrem Feyfarem připravilo Muzeum hlavního města Prahy v roce 2013 při příležitosti 100. výročí narození autora.