Největším riskem je neriskovat, říká architekt Jakub Klaška

Projekt revitalizace území Masarykova nádraží má v londýnské kanceláři Zaha Hadid Architects na starosti mladý český architekt Jakub Klaška. Povídali jsme si s ním nejen o projektu.

Jakub Klaška studoval architekturu nejprve v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Evy Jiřičné a následně ve studiu Zahy Hadid na Vysoké škole aplikovaných umění ve Vídni. V kanceláři Zaha Hadid Architects pracuje od roku 2010 na řadě různorodých projektů, jako je Mezinárodní centrum kultury a umění v čínském Čchang-sa, rezidenční projekt 520 West 28th v New Yorku nebo na vítězném návrhu prvního celodřevěného fotbalového stadionu pro klub Forest Green Rovers v Anglii.

Téměř deset let pracujete v prestižním londýnském studiu Zaha Hadid Architects. Bylo těžké se do týmu proslulé architektky dostat?

Cesta do Londýna vedla přes Vídeň, kde jsem studoval v ateliéru Zahy Hadid na Angewandte. Po absolvování studia mi Zaha nabídla práci v ZHA v Londýně. V té době jsem měl vyřízenou práci v New Yorku, kam jsem měl nastoupit. Rozhodl jsem se pro Londýn a našel zde domov.

Ovlivnila spolupráce s ní vaše architektonické vidění?

Spolupráce se Zahou mě určitě ovlivnila, a to nejen v pracovním nasazení a v intenzitě procesu tvorby. Tím, že začala již na škole, se vryla do celkového vnímání profese. Bylo pro mě důležité si uvědomit, že architektonická forma je výsledkem procesu autorské interpretace vnitřní logiky stavby, jejího prostorového uspořádání, tektoniky konstrukce a kompozičních vztahů. Tato interpretace vzniká daleko abstraktnější prací s principy, nikoli používáním existujících forem a prvků. Důležitý byl také můj zájem rozvíjet digitální metody navrhování. Velká část architektů v té době ještě tento přístup k práci odmítala, Zaha Hadid nikoli. Viděla v tom příležitost k rozšíření současného architektonického repertoáru. Při studiích a také později v ateliéru jsme objevovali kódování, generativní design a další sofistikované metody navrhování.

V čem je jiné být architektem v Praze a Londýně?

To je obtížná otázka. Myslím, že pracovní kolektivy jsou kulturně rozmanitější a člověk tak pracuje s kolegy mnoha národností. Podobné to bude také co se týče lokace samotných zakázek, ty jsou rozesety po celém světě. Tato kosmopolitní kultura Londýna se projevuje asi ve všech pracovních odvětvích, které tu člověk najde.

Pokud by se nějaký mladý český architekt chtěl také vydat do světa, co byste mu poradil?

Určitě bych mu doporučil do světa se alespoň na chvíli vydat. Myslím, že proces vyrovnávání se s výzvami nového prostředí, a to jazykovými, kulturními i profesními, člověka zocelí. Je to inspirativní.

Měl byste pro něj recept na úspěch?

Nevím, jestli v tomto mohu být nějak nápomocný. Studentům ale většinou říkám, že největším riskem je neriskovat.

V roce 2014 zvítězil návrh Zahy Hadid na revitalizaci okolí Masarykova nádraží. Museli jste se potýkat s konzervativními námitkami?

Po celou dobu projektování jsme vnímali dostupné připomínky a musím říci, že jakoukoli diskuzi nad projektem vítám. Je třeba podotknout, že byla organizována i setkání s veřejností. Připomínky veřejnosti i dotčených orgánů jsme do projektu zapracovávali. Kladné reakce k projektu velkou mírou převládaly. Obecně bych také velice uvítal širokou diskuzi nad tím, jakou cenu všichni platíme za to, že brownfieldy a další prázdná místa zatím nedostatečně využíváme. Měli bychom si položit otázku, co nás stojí rezistence k transformování brownfieldů ve funkční město. Osobně jsem zastánce zvyšování kapacity a hustoty zastavění měst a nerozšiřování zástavby do volné krajiny.

Co podle vás projekt proměny Masarykova nádraží Pražanům přinese?

Velmi důležitým momentem podle mě je, že projekt propojuje tři městské části, čímž by mohl podpořit pěší trasy v okolí Masarykova nádraží. Je třeba si uvědomit, že v současné době je prostředí zcela neprostupné a odtržené. Je tak nepropustné, že mnohým z nás ani nedochází, že tam takové území s takovým potenciálem vlastně je. Projekt urbanisticky dotvoří nyní nedefinované celky, jako je třeba ulice Na Florenci, ale také otevře a zpřístupní řešené území. V první fázi dvou domů v ulici Na Florenci vzniknou také tři náměstí, každé s jiným charakterem, všechna umožňující budoucí napojení na plánované přestřešení kolejiště představené společně s projektem v roce 2016. Projekt je také připraven reagovat a posílit často diskutované ambice ohledně změny magistrály.

V čem je projekt unikátní?

Musím říci, že projekt okolí Masarykova nádraží je velmi promyšlený. Navazuje na logiku okolního prostředí, z něhož přebírá i určité inspirační prvky, ale zároveň má ambici pomoci území urbanisticky. Především ale řeší doteď nevyužitá a prázdná místa, která přetváří do veřejného městského prostoru. Tím, že projekt má urbanistickou ambici, umožňuje propojit tři městské části a otevírá více tento složitý uzel lidem. V současné době se ale připravuje pouze první část z vize představené roku 2016.

Rozhovor vyšel v květnovém vydání časopisu JEDNA. Celý magazín naleznete ZDE.