Jan Švankmajer je renesančním umělcem, jehož stopy se dají nalézt ve filmu a v divadle, stejně jako v literatuře a ve výtvarném umění. Jeho styl je těžko zařaditelný, ale určitě přitažlivý. Svůj první film natočil v roce 1964. Během své dlouhé kariéry měl občas sice zakázáno natáčet, ale to mu nezabránilo věnovat se také dalším oborům, v nichž opět velmi výrazně vynikl. Málokdo ví, že se třeba uplatnil také jako „trikař“ ve Fs Barrandov při natáčení filmu Adéla ještě nevečeřela, Deváté srdce a Upír z Feratu. 

Po roce 1990 si všechno vynahradil a jeho práci provázely veliké úspěchy, včetně Českého lva za film Otesánek. V životě i při práci mu stále byla nablízku jeho předčasně zemřelá žena Eva, výtvarnice, která s ním spolupracovala na mnoha projektech. Obě jejich děti se také věnují umění a mohou se pochlubit řadou úspěchů.

Jan Švankmajer jako výtvarník prošel vývojem, a pokud někdo má třeba pocit, že v jeho tvorbě vidí vliv Hieronyma Bosche, neplete se. Švankmajerovu tvorbu ovlivnilo velké množství malířů, ale jeho styl se pak ustálil natolik, že jeho figury jsou naprosto charakteristické.

Významného představitele pozdního českého surrealismu představili ve Spolku občanů a přátel Malé Strany a Hradčan na výstavě otevřené v listopadu loňského roku. Avšak pro veřejnost ji uzavřela koronovirová nákaza. Jsme rádi, že vám ji můžeme, aspoň takto, zprostředkovat.