Dům v Mikulandské ulici, kde ve druhé polovině třicátých let žil, a nedaleká pasáž nesou nově pamětní desky připomínající statečného vojáka, armádního generála Josefa Bílého. Pasáž spojující Mikulandskou a Národní nese od nynějška generálovo jméno. Na domě v Mikulandské ulici byla rovněž odhalena pamětní deska věnovaná protinacistické odbojové organizaci Obrana národa, kterou Josef Bílý v roce 1939 spoluzaložil a vedl. Letos Josef Bílý navíc obdržel Čestné občanství Prahy 1 in memoriam.
„Armádní generál Josef Bílý byl mimořádně respektovanou a oblíbenou osobností meziválečné československé armády. Byl to statečný voják, který bojoval v zákopech kruté první světové války a v pokročilém věku se neváhal postavit nacistickým okupantům,“ ocenil starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který se spolu s dalšími osobnostmi zúčastnil slavnostního odhalení pamětních desek.
Generálovu osobnost vyzdvihl také 1. zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR Jiří Baloun. „Byl to vynikající voják, jehož odkaz je velkým vzorem i pro dnešní příslušníky naší armády,“ uvedl Jiří Baloun.
Josef Bílý se narodil 30. června roku 1872 v Ochozu u Zbonína nedaleko Písku. Po obecné škole ve Varvažově vystudoval Císařsko-královské gymnázium v Písku, které zakončil v roce 1888. Následující čtyři roky pak byl frekventantem kadetní školy v Terstu. Ve svých dvaadvaceti letech byl povýšen na poručíka pěchoty a v letech 1898 až 1900 studoval na Válečné škole ve Vídni. Od roku 1908 učil dva roky v kadetní škole pěchoty ve Vídni.
Kromě studia působil v období před vypuknutím první světové války u několika vojenských jednotek. V hodnosti majora pak byl 18. srpna roku 1914 nasazen nejprve na ruskou frontu, kde se zúčastnil bojů v Haliči a Karpatech. Poté bojoval na italské frontě, kde byl v roce 1915 u Doberda zraněn. Po vyléčení se následující rok vrátil a až do konce války působil jako velitel na italské frontě.
Po vzniku Československa Josef Bílý jako správný vlastenec nezaváhal a už v listopadu roku 1918 se přihlásil do nově vznikající československé armády. A přestože většina vysokých důstojníků prvorepublikové armády pocházela z řad legionářů, a on do konce války zůstal v řadách rakousko-uherské armády, byl tehdy plukovník Bílý už natolik respektovaným vojákem, že se stal jednou z mála výjimek v nové československé armádě.
Vypracoval se na zástupce zemského velitele v Brně, velitele 6. pěší divize a zemského vojenského velitele na Moravě. Vrcholem jeho vojenské kariéry v prvorepublikové armádě bylo jeho velice úspěšné působení ve funkci zemského vojenského velitele pro Čechy, a to v letech 1928 až 1935. Roku 1931 byl navíc dekretem prezidenta republiky povýšen do nejvyšší hodnosti armádního generála. 1. července roku 1935 odešel do výslužby.
V době ohrožení republiky byl ale tehdejším náčelníkem Hlavního štábu opět povolán do činné služby a od 23. září do 3. října roku 1938 konal službu jako velitel velitelství „M“ ve Vizovicích, kde byl pověřen vybudováním strategického posledního ústupového postavení na Moravě.
Ihned po vzniku protektorátu se zapojil do odbojové činnosti: byl členem Rady starších, kterou kromě něj tvořili generálové Alois Eliáš, Hugo Vojta a Sergej Vojcechovský, a v jeho bytě v Mikulandské ulici byla na jaře roku 1939 založena významná protinacistická odbojová organizace Obrana národa.
Armádní generál Josef Bílý, který v roce 1933 odmítl nabídku, aby se stal náčelníkem Hlavního štábu, protože se na to v jedenašedesáti letech cítil starý, o šest let později – v době pro národ nejtěžší – nezaváhal. Stal se hlavním velitelem Obrany národa, kterému podléhali zemský velitel v Čechách, generál Vojta a zemský velitel na Moravě, generál Bohuslav Všetička. V ilegální práci používal krycí jméno „Zipon“.
Organizace však byla bohužel prozrazena a Josef Bílý musel odejít do ilegality. Nejdříve žil tajně v Praze a poté v jižních Čechách. Jako „pan Brožek“ se ukrýval v myslivnách a hájovnách na Třeboňsku – sice s upraveným zevnějškem, ale pořád s typicky vojenským vystupováním. Někdo ho bohužel zradil a udal a 14. listopadu roku 1940 byl gestapem v Chlumu u Třeboně zatčen. Navzdory dlouhým a tvrdým výslechům a věznění na Pankráci a v Terezíně ale armádní generál Josef Bílý vydržel a nacistům nic neprozradil.
Dne 28. září roku 1941, pouhý den po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, byl spolu s divizním generálem Vojtou a dalšími odsouzen k trestu smrti.
Trest byl vykonán ještě týž den večer v jízdárně dělostřeleckých kasáren v Praze-Ruzyni.
Pan generál odmítl pásku přes oči a zavelel svůj poslední rozkaz: „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“
Slavnostního odhalení pamětních desek se rovněž zúčastnila poslankyně Jana Černochová, předsedkyně Výboru pro obranu a Podvýboru pro válečné veterány, který navrhl Josefa Bílého na udělení Řádu Bílého lva. Po schválení Poslaneckou sněmovnou je návrh nyní u prezidenta republiky.
Jménem příbuzných na akci vystoupil Karel Pergl. „Po Čestném občanství Prahy 1 in memoriam je toto další důležitý krok. My příbuzní se kromě toho snažíme také seznamovat širokou veřejnost s odkazem Josefa Bílého a s důležitou rolí Obrany národa v boji proti nacistům,“ vysvětlil Karel Pergl.
Autorem pamětní desky v pasáži je arch. Stanislav Fiala, autorem pamětních desek v Mikulandské ulici je arch. Petr Malinský.
