Když se dozvěděla, kolik lidí v jejím okolí nemá dostatek jídla, rozhodla se jednat. Eva Duchoňová už několik let jako dobrovolnice rozváží potravinovou pomoc seniorům i rodinám v těžké životní situaci. Sama říká, že k dobrovolnictví není potřeba nic výjimečného – stačí trochu času, ochota pomoci a otevřené srdce.
Pamatujete si okamžik, kdy jste se rozhodla začít pomáhat jako dobrovolnice? Co vás k tomu přivedlo?
Ano, pamatuji. Dozvěděla jsem se o potravinové bance a o tom, kolik lidí v mém okolí se ocitá v situaci, kdy nemají dost jídla. Říkala jsem si, že tohle je něco konkrétního, kde můžu skutečně pomoci – stačí auto a chuť udělat něco pro druhé.
Jak byste člověku, který vás nezná, jednoduše popsala, co jako dobrovolnice děláte?
Jezdím pro potraviny do potravinové banky a rozvážím je lidem, kteří je potřebují. Je to práce na první pohled jednoduchá, ale pro ty, kterým jídlo přivezete, znamená někdy opravdu hodně.
Co vám dobrovolnictví dává osobně?
Dává mi pocit, že můj čas má smysl. Když vidím vděčnost lidí, kterým potraviny přivezu, uvědomím si, že i malá věc může někomu udělat velkou radost.
Změnil se díky dobrovolnictví váš pohled na lidi, kterým pomáháte?
Ano, velmi. Člověk si uvědomí, že nouze se může dotknout kohokoliv. Tito lidé nejsou jiní – jen se ocitli v těžší životní situaci. Naučila jsem se je vnímat bez předsudků a s větším pochopením.
Co byste vzkázala někomu, kdo o dobrovolnictví přemýšlí, ale má obavu, jestli na to má čas nebo sílu?
Prostě to zkuste. Nemusíte mít speciální schopnosti – stačí auto, trochu času a ochota pomoci. Sama jsem zjistila, že to dává mnohem více, než člověk čeká.
