Letošního 26. září tomu bude přesně sto let, kdy se poprvé v Bubenči rozhrnula opona Divadélka V říši loutek, někdejšího předchůdce současného divadla Říše loutek. Loutky sochaře Vojtěcha Suchardy v krásných dekoracích Anny Suchardové-Brichové zde zahrály pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký. A pak se hrálo už každou sobotu a neděli.
Manželé Suchardovi vtiskli divadlu nezaměnitelnou tvář a seskupili kolem sebe početný soubor v čele s emeritní členkou Národního divadla Marií Aichelburgovou-Hilbertovou. Ta zde využila svých hereckých zkušeností a mladý loutkoherecký soubor zasvěcovala do základních pravidel jevištní práce. Hrály se pohádky pro děti, ale také hry pro dospělé: Tylův Strakonický dudák, Jiráskova Lucerna či Shakespearův Večer tříkrálový. Scéna brzy získala značné umělecké renomé, a tak když se na Starém Městě začala stavět budova Městské knihovny, bylo pamatováno i na loutkové divadlo, které bylo nabídnuto právě souboru Říše loutek.
Do nového působiště se loutkoherci se svými „svěřenci“ přestěhovali na podzim 1928 pod pozměněným názvem Umělecká scéna Říše loutek. Ta se tak stala reprezentativním městským loutkovým divadlem. Prostory vytvořil František Roith ve stylu art deco s velkoryse vyřešeným zákulisím a jevištěm bohatě vybaveným všemožným technickým zařízením. O divadle se tehdy psalo s nadšením jako o nejmodernější loutkové scéně na světě. A loutkáři se snažili, aby i uváděné hry patřily k tomu nejlepšímu, co loutky dokáží.
Zakladatel a principál divadla Vojtěch Sucharda hluboký vztah k loutkám získal již v dětství, kdy byl jimi doslova obklopen. Řezbované marionety patřily vedle pomníkové a štukatérské práce ke standardní produkci dílny jeho otce. Sucharda působil na scéně rovněž jako organizátor, technolog a loutkoherec, ale zejména coby tvůrce samotných loutek. Za éru jeho působení v Říši loutek jich zhotovil přes čtyři sta!
Zprvu byly inspirované tradičními marionetami, dokonale řemeslně propracované, více popisné, avšak zdůrazňující charakter figury jistou karikaturní nadsázkou tvářnosti. Lze na nich spatřovat prvky secese, kubismu či konstruktivismu. Většinou nebyly určeny pro jedinou inscenaci, ale v různých převlecích a úpravách procházely více rolemi. Spoluautorkou loutek byla tvůrcova již zmíněná manželka Anna, která se věnovala kolorování hlaviček, skicám a tvorbě kostýmků a dekorací.
V divadle v Žatecké ulici hraje Říše loutek dodnes. A nevynechala ani jedinou sezonu. I když se původně hrálo jen s marionetami – tedy loutkami voděnými shora – začali časem loutkoherci používat také maňásky a javajky. Vojtu Suchardu vystřídal v principálské funkci (1957–1971) nedávno zesnulý Bohumír Koubek. V poslední době loutky vytváří mnoho výtvarníků domácích i externích. I divadlo Říše loutek, které ovlivnilo mnoho generací malých Pražanů, stojí za tím, že Česko je loutkářskou velmocí a tradice našeho lidového loutkářství je zapsána v seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Stoleté výročí Říše loutek připomíná Muzeum hl. m. Prahy v Domě U Zlatého prstenu. Výstava představuje dnes již unikátní historické loutky (ale i ty současné), rekvizity a množství fotografií z bohatého divadelního archivu i řadu dalších zajímavostí.
KDY: do 31. ledna 2021, denně kromě pondělí 9–18,
KDE: Dům U Zlatého prstenu, Týnská 630/6 Praha 1,
ZA KOLIK: Základní vstupné 150 Kč, snížené od 60 Kč
Zdroj: Muzeum hl. m. Prahy
