Novinky, překvapení, známé i neznámé skladby s osvědčenými i premiérovými interprety. To vše přinesl v pořadí už pátý ročník žákovského koncertu vážné hudby „Uhelné jaro“, pořádaný ZŠ Brána jazyků. Příjemně překvapení posluchači ocenili vynikající sólové i skupinové hudební výkony, premiérově industriální robotickou skladbu, otextované Dvořákovo Largo i derniérově vážně nevážné mažoretské vystoupení.
„Slyšel jsem, že se prý mezi diváky a příznivci vede debata, zda si Uhelné jaro udržuje vysokou úroveň, nebo zda stále svoji laťku zvyšuje. Dovolím si jednoznačně hlasovat pro druhou možnost s tím, že už tak je pomyslná laťka pěkně vysoko,“ nechal se jednoznačně slyšet starosta Prahy 1 a podporovatel žákovského koncertu Oldřich Lomecký.
Ústředním mottem letošního koncertního ročníku mohla být klidně slova „Z vlastních a domácích zdrojů, luhů, hájů a tělocvičen“. Však také znalci velmi dobře vědí, že od dvojice učitelů a Romanů – Haase a Elnera – se lze nadít čehokoliv.
„Jako první volalo duo Eva a Vašek a Vašek se rozhovořil o vysoké kvalitě tohoto prostředí a našeho Uhelného jara. Následně volali Štefan Margita a Dagmar Pecková s nabídkou poměrně širokého repertoáru…,“ sdělil překvapeným posluchačům v moderním koncertním sále Pražské konzervatoře Na Rejdišti na počátku večera Roman Elner.
Další překvapení následovalo okamžitě, když si diváci mohli vyslechnout ukázky z rozhovorů mezi organizátory a hudebními hvězdami Jarkem Nohavicou, Karlem Gottem, Lucií Bílou či Vojtou Dykem, jejichž portréty nad pódium působivě zavěsila spoluorganizátorka Eva Lukášová. Kameraman i fotograf se začali rozhlížet, kde se „božský Karel“ nebo ostravský bard objeví, Roman Haas vše ale shrnul jednoznačně: „Všechny tyto osobnosti se nám nabízely do pátého ročníku Jara, ale my jsme si řekli ´Ne´, vystačíme si s vlastními žáky, jejich umem a hudebními nápady.“ Krátké zklamání vystřídal údiv.
Koncert přinesl pestrobarevný hudební rozptyl. V první části mohl sál slyšet klavír, violu, hoboj, housle i klarinet a akordeon. Zatímco někteří žákovští interpreti netajili, že hrají spíše jen pro radost, jiní mají v hudebním životopise několikařádkové výčty úspěchů. Příkladem budiž houslistka Veronika Jugasová, kterou v červnu čeká koncert s Českou filharmonií v Rudolfinu.
Uhelné jaro si už také jeho příznivci spojují s vystoupením a představením nějakého nezvyklého hudebního nástroje: předloni jím byl „těremin“, loni „hang drum“. Letos zahrál robot. A to nikoliv ledajaký. Školní fyzikální „mág“ a zapálený žák 7. třídy Maksymilian Iurchenko totiž napsal počítačový program, jeho spolužák Jan Laváček složil hudbu a další žáci pomohli sestavit robota. Před koncem první půle koncertu tak vystoupila s minimalistickou hudbou industriální hudební skupina ROBO-BAND a sedm žáků a jeden robot ve světové premiéře odehráli „Malou robotickou hudbu“ i s neplánovaným pyrotechnickým dovětkem.
Někteří maďarsky nehovořící diváci, kteří však byli ve výrazné menšině, rozklíčovali první bod druhé půle programu, jinak světovou derniéru „Majorettek táncolnak“, až ve chvíli, kdy na pódium vystoupila osmačka Eliška Lištiaková s Romanem Elnerem a zážitkem oněmělý sál sledoval mažoretské vystoupení této zajímavé dvojice. Hlavní „slovo“ měla sice Eliška, renesanční pedagog se však snažil, seč mohl, mažoretku pohyby alespoň připomínat.
Nejen hraním, ale i zpěvem byl ozdoben koncertní program, a tak v druhé půli sklidili potlesk žákovští hráči na klavír, kytaru a flétnu i zpěvačky – profesionálky Anna Mercedes Čtvrtníčková a Emma Schmidtová. Stejně jako loni také zahrála vynikající hráčka na saxofon Lensa Tesfayeová, jež se může pochlubit skvělým druhým místem v březnovém krajském kole soutěže žáků pražských ZUŠ.
„Druhá část koncertu byla pro mě, zatvrzelého posluchače country music, mnohem zajímavější,“ přiznal vždy upřímný ředitel školy Petr Tlustý a s výrazem, ze kterého se nedalo nic vyčíst, konstatoval: „Mám takový neodbytný pocit, že nás možná čeká dalších pět ročníků Jara.“
Uhelné jaro přineslo i dvě novinky. Těžko říci, jestli nečekané, protože v podání Romanů Haase a Elnera nemůže být očekávané vůbec nic. Mediálním partnerem Uhelného jara se snad nejen pro letošek stal časopis Hudební rozhledy. A partnerskou školou pražská církevní husitská ZUŠ Harmonie. Co ji se ZŠ Brána jazyků spojuje, objasnil ředitel „zušky“ Marek Vávra: „Roman Haas má dva ředitele, Tlustého a Vávru, učí na dvou školách, zároveň někteří žáci Brány jazyků navštěvují naši hudební školu, a tak jsme využili nabídku organizátorů a posílili orchestr.“
Do orchestru se navíc jako host zapojila i dospělá partnerka Marka Vávry. „Tím je rozklíčovaný i název tohoto dvacetičlenného instrumentálního tělesa ´Náhodně harmonická sešlost´,“ dodal – jak sám o sobě říká – orchestrální ukazatel, nikoliv dirigent, Roman Haas, který vyzdvihl členku orchestru Julii Bártovou.
Jedním z vrcholů večera bylo závěrečné Largo Antonína Dvořáka, v podání početného orchestru a ještě početnějšího, skoro čtyřicetičlenného pěveckého sboru „Naděje“ pod vedením další spoluorganizátorky, učitelky Naděždy Krátké. Proč i sbor? Žákyně Brány jazyků Emma Juráková a Leontina Něčajeva uspěly se svými texty ve školní „haasovské“ soutěži a měly možnost slyšet ve světové premiéře výsledky svého úsilí.
Závěr koncertu samozřejmě patřil mnoha poděkováním. „Oběma školním rodičovským sdružením, mamince žáka Thea Tomoskiho, všem pomáhajícím žákyním-hosteskám, kolegyním Dianě Dvořákové a Monice Pokorné, řidiči Honzovi Oswaldovi, aktuálně těhotné paní korepetitorce Adéle Donovalové Tiché, mnoha dalším a hlavně všem zúčastněným vystupujícím i naslouchajícím žákům, rodičům a přátelům školy, že je to všechny stále baví,“ vyjmenovali Romanové Haas a Elner.
Poděkování přišlo i od rodičů. „Celá koncepce koncertu umožnila ohromnému počtu dětí si zahrát a vyzkoušet veřejný projev, což je vynikající. Žáci se úžasně zapojili, vše bylo výborně s citem a lidskostí zorganizované. V naprostém úžasu jsem před škálou nápadů propojených vtipem a pestrostí. Vše je domyšlené a dotažené do naprosté dokonalosti. Celý večer měl úžasnou gradaci!“ ocenila paní Černíková, maminka vystupující klavíristky Anežky.
Tak zase za rok při Uhelném jaru anebo ještě dříve při dalších skvělých akcích dětí a učitelů ZŠ Brána jazyků.
