Na Pětikostelním náměstí se ve středu odpoledne uskutečnilo vzpomínkové shromáždění, které uctilo památku JUDr. Milady Horákové, političky, právničky a bojovnice za práva žen, která se 27. června roku 1950 stala obětí komunistické justiční vraždy. Na Pětikostelním náměstí na konci Sněmovní ulice se od 16. listopadu 2015 nachází její pomník.
„Paní doktorka Milada Horáková byla statečnou ženou vystavenou zkouškám a útrapám jako málokdo. Věznily ji dvě diktatury a ta z nich, u které by člověk jen pár let po strašné válce snad čekal větší respekt a snad i slitování, neboť se přece jednalo o Češku, se naopak zachovala strašněji, proradněji a zbaběleji,“ uvedl starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký a dodal: „Komunistická diktatura umučila ženu, které se bála jako čert kříže – ne proto, že by byla krutější a bezohlednější, ale proto, že dokázala pozvednout hlas a popisovat věci tak, jak skutečně byly. A toho se komunisté vždy báli – a bojí doteď. A o to větší hanba padá na ty, kteří jim kdy pomohli a pomáhají k moci.“
Spolu se starostou Prahy 1 se vzpomínkového shromáždění zúčastnili i bývalá první dáma Dagmar Havlová a Martin Jan Stránský, předseda Nadačního fondu Stránský. „Děkuji všem, kteří přišli, a děkuji i Městské části Praha 1, která nám pomohla s celou realizací pomníku,“ poděkoval Martin Jan Stránský, který zároveň zdůraznil, že ve stejný den, kdy si připomínáme komunistickou vraždu Milady Horákové, je na Pražském hradě jmenována vláda opírající se o podporu komunistů. „Co by tomu řekla Milada Horáková a co tomu řekneme my?“ zeptal se předseda Nadačního fondu Stránský.
Dagmar Havlová zavzpomínala na rok 1991, kdy prezident Václav Havel udělil JUDr. Miladě Horákové Řád T. G. Masaryka 1. stupně in memoriam. Když tehdejší dobu srovnala s dnešní politickou situací, prohlásila: „Ústy svého muže bych řekla, že to jsou paradoxy.“
Český národ podle Dagmar Havlové nemá příliš hrdinů a s těmi, které má, si neví rady. Vyzvala také demokratickou veřejnost, aby nepropadala do letargie. „Zvláště mladí lidé by měli odhodit lhostejnost,“ upozornila bývalá první dáma.
Autorem pomníku Milady Horákové na Pětikostelním náměstí na konci Sněmovní ulice je akademický sochař Josef Faltus. O celou realizaci se za spoluúčasti Městské části Praha 1 postaral Nadační fond Stránský.
„Padám, padám,
tento boj jsem prohrála,
odcházím čestně.
Miluji tuto zem, miluji tento lid,
budujte blahobyt.
Odcházím bez nenávisti k vám.
Přeji vám to.
Přeji vám …“
Taková byla poslední slova Milady Horákové, která napsala pouhé tři hodiny před svojí trýznivou popravou oběšením. A tato slova jsou také součástí pomníku zobrazujícího pult ze soudní síně s mikrofonem, ze kterého se chystá odlétnout skřivánek. Pult stojí na desce, na níž jsou poslední slova Milady Horákové zaznamenána.
JUDr. Milada Horáková, právnička, demokratická politička a bojovnice za práva žen, byla komunisty zavražděna na základě vykonstruovaného procesu. 8. června 1950 ji komunistický soud odsoudil k smrti, 26. června – přes protesty osobností z celého světa – potvrdil hanebný trest prezident Gottwald a 27. června byla Milada Horáková v ranních hodinách oběšena.
To, co se neodvažovali provést nacisté, nedělalo komunistům žádný problém. A jejich nenávist pokračovala i po smrti této statečné ženy: dopisy, v nichž se loučila se svými blízkými, komunisté nikdy nepředali. Žádost, aby u jejích tělesných pozůstatků byly ponechány její fotografie a tři kvítky v kapesníku, nebyla vyplněna. Urna s popelem byla tajně pohřbena na neznámém místě.
„Plně sdílím zármutek a rozhořčení, které cítíte při krutých soudních vraždách v Československu,“ prohlásil mimo jiné Winston Churchill v reakci na justiční vraždu Milady Horákové.
