V Klimentské ulici před domem číslo 3 byly usazeny dva nové stolpersteiny – kameny zmizelých, které připomínají osudy Margit a Jiřího Beckových, spolupracovníků „ českého Wintona“ Přemysla Pittra, kteří se podíleli na hudební výchově dětí v Milíčově domě.
Setkání se zúčastnili zástupci institucí, které tuto akci iniciovaly společně s velvyslancem Státu Izrael v ČR Danielem Meronem a starostou Prahy 1 Petrem Hejmou. Položením pamětních kamenů byl uctěn odkaz manželů Margit a Jiřího Beckových, spolupracovníků „českého Wintona“ Přemysla Pittra, a to na místě jejich posledního bydliště v Klimentské ulici č. 3. Na setkání na oba manžele zavzpomínala pamětnice Blanka Sedláčková. Iniciativa vzešla ze strany Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského za finanční podpory Nadačního fondu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové a ve spolupráci s Veřejně prospěšným spolkem na podporu osob dotčených holocaustem.
„Je mi velkou ctí, že mohu být přítomen na této pietní akci a vzdát čest manželům Beckovým, spolupracovníkům Přemysla Pittra, a připomenout tak jejich osud spojený s Milíčovým domem. Jsem velice rád za tuto iniciativu a mohu jen doufat, že se v tomto případě historie nebude opakovat,“ uvedl starosta Prahy 1 Petr Hejma.
Podle izraelského velvyslance Daniela Merona je Praha 1 důležitým židovským centrem „Po Praze je v současné době položeno více než 400 kamenů zmizelých a tyto dva kameny září jako připomínka osudů manželů Beckových. O všech položených kamenech je navíc připravována publikace v angličtině,“ prozradil Daniel Meron.
Blanka Sedláčková, která jako dítě poznala manželé Beckovy v Milíčově domě, zavzpomínala: „Narodila jsem se v roce 1928 a při seznámení s manželi Beckovými mi bylo deset let. Kamarádila jsem hodně s jejich neteří Doris. Zažila jsem je a vzpomínám na ně s velkou láskou. V Milíčově jsme měli krásné podmínky, jaké neměly ani děti zámožných rodičů. Vždyť které židovské děti se v době války mohly zúčastňovat rytmiky, tělovýchovných zařízení, čítárny, knihovny nebo sportovních her. Měla jsem je opravdu v lásce a vzpomínám nejen na ně, ale na všechny jejich spolupracovníky.“
Stolperstein – doslova „kámen, o který je třeba klopýtnout“, je dlažební kostka s mosazným povrchem, vsazená do chodníku před domem oběti holocaustu a nacistického režimu. Projekt zahájil v roce 1992 německý umělec Gunter Demnig. První kameny vsadil do dlažby v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně už na začátku 90. let. Nyní jsou jich v Evropě položeny desítky tisíc. Od roku 2008 se kameny zmizelých nacházejí i v chodnících ve městech v České republice.
Margit Becková, rozená Langová, narozená v roce 1902, byla učitelkou hudby a dobrovolnou spolupracovnicí Milíčova domu. Spolu s manželem Jiřím učili v Milíčově domě děti ze sociálně slabých rodin lásce k hudbě, podporovali je i finančně. Margit a Jiří Beckovi byli odvezeni 26. října 1941 Transportem C z Prahy do lodžského ghetta.
Přemysl Pitter byl českým protestantsky orientovaným kazatelem, spisovatelem, publicistou a sociálním pracovníkem. Založil Milíčův dům na Žižkově. Za druhé světové války přes přísný zákaz navštěvoval a podporoval židovské rodiny. Po válce se ve znárodněných zámcích v okolí Prahy staral o opuštěné české, židovské i německé děti. Po komunistickém puči v roce 1948 musel uprchnout do Německa, kde se staral o uprchlíky. Později žil ve Švýcarsku.
V roce 1964 jej Izrael prohlásil „Spravedlivým mezi národy“.
Milíčův dům, který byl ve své době ojedinělým dětským zařízením nejen v Československu, ale i ve světě, byl otevřen 24. prosince 1933. Jeho nejdůležitější funkcí byla pomoc sociálně nejslabším dětem, nejen žižkovským. Těžištěm práce byla výchova a smysluplné využití volného času dětí s cílevědomým výchovným morálně křesťanským naplněním. Děti zde dělaly školní úkoly, navštěvovaly zájmové kroužky, pracovaly v dílně i na zahradě, sportovaly. Kromě výchovné péče bylo o děti postaráno i po stránce tělesné – pravidelně se koupaly, byly pod lékařským dohledem a dostávaly svačiny. Podle možností byly mezi nejpotřebnější rodiny rozdávány potraviny a šatstvo. V roce 1934 zde byly umístěny děti německých emigrantů, kteří museli uprchnout z nacistického Německa. V době německé okupace se Milíčův dům stal střediskem tajné podpory pronásledovaných židovských rodin. Provoz Milíčova domu jako útulku byl v prosinci 1949 násilně ukončen.
