Partnerská města a regiony
Partnerská smlouva podepsána v roce 1967
Počet obyvatel: cca 140 000
Nîmes bylo založeno na pohostinném místě u přírodních pramenů. Jeho nejvýznamější doby se datují kolem roku 31 př. n.l., kdy zvítězivší císař Augustus daroval svým věrným legionářům zdejší pozemky. Emblém z jeho pamětní mince – palma s krokodýlem – je znakem města Nîmes. Památky z doby antické, včetně nedalekého Pont du Gard zdobí město dodnes. Za středověku zchudlé a zdecimované město, ochuzené emigrací převážně protestantského obyvatelstva, se vzpamatovalo až za průmyslové revoluce. V Nîmes má původ slovo „denim“, byly zde poprvé použity Jacquardovy stavy. Ze slavných osobností je třeba připomenout Alphonse Daudeta a básníka Jeana Reboula a především profesora, spisovatele, vědce a příznivce českého národa, Ernesta Denise.
Nedaleko Nîmes se nachází antický akvadukt Pont du Gard, zapsaný do seznamu světového dědictví UNESCO.
Díky Nîmes se jih Francie stal kolébkou moderní architektury. Od dnes již legendárního domu Nemausus (Jean Nouvel), Maison Carré (Norman Foster) a domu Colisée a stadionu Kisho Kurokawy se může Nimes pochlubit i úpravami veřejných prostranství, kde Jean Michel Willmotte renovoval ovocný a zeleninový trh a Martial Raysse upravil Place d’Alssas. Skutečným malým klenotem je „Abribus“, most do historie, Philipa Starcka.
Partnerská smlouva podepsána v roce 1992
Počet obyvatel: cca 70 000
Město s historií delší než 1000 let, sahající až do dob Svaté říše římské, je od roku 1993 nositelem statutu město světového kulturního dědictví UNESCO. Nejrůznější architektonické slohy se mísí ve zdech paláců, kostelů a domovních štítů nebo v kamenných reliéfech soch Ecclesie či Bamberského jezdce, vytvořených geniálními umělci a staviteli – Tilmanem Riemenschneiderem, Veitem Stossem, Balthazarem Neumannem či Dienzenhofery. Unikátní památky – Starou Radnici, benediktinský klášter Sv. Martina, zámek Geyrswörth s růžovou zahradou, původně rybářské Malé Benátky na břehu řeky Regnitz nebo překrásnou Villu Concordia – uvozuje monumentální Kaiserdom. Chrám dodnes upomíná na zlatou éru města, kdy bylo sídelním místem císařského dvora. Říká se, že poselstvím města je žít s dějinami, a proto zde vše má své místo – Calderónův festival ve Starém dvoře, koncerty v Dómu anebo hudba Bamberské symfonie v moderním koncertním a kongresovém komplexu na břehu řeky Regnitz. Ale i přes toto poselství se město neobrací pouze ke svojí bohaté historii. Původní vodní cesta po řece Regnitz byla prodloužena do Rýnsko-dunajského průplavu a byl založen tzv. Bamberský přístav. Z dřívější jezuitské školy byla v roce 1979 zřízena Bamberská univerzita. Soudobá architektura se uplatnila i při rekonstrukci divadla E.T.A. Hofmanna a komplexu Lidové univerzity.
Partnerská smlouva podepsána v roce 2002.
Počet obyvatel: cca 130 000
Město Trento leží v údolí Adige na úpatí Dolomit. Založeno bylo ve 4. stol. př. Kristem. Římané dali městu jméno Tridentum. Po pádu římské říše město okupovali Ostrogoti, Langobardi a Frankové a posléze se stalo součástí Svaté říše římské. Po pohnuté středověké historii města se vepsal do dějin Konzil tridentský, který byl stěžejním reformním koncilem, který formuloval ideály katolictví. Od počátku 19. stol. bylo město součástí habsburských teritorií, jako součást provincie Tyrolsko. Památky na dobu římskou jsou zachovány na Via Prepositura a Piazza Cesare Battisti. Další architektonické poklady pocházejí od doby ranné gotiky – dóm sv. Vigilia, chrám sv. Petra, kostel Sant Lorenzo, přes unikátní ukázky renesanční architektury a fresky, po významné ukázky modernistické architektury. Nejzajímavější stavbou je Palazzo Pretorio, poblíž Dómu z 12.st. se zvonovou věží Torre Civica, kde byla od pol. 13. stol. biskupská rezidence. V Trentu se narodila celá řada významných osobností, pro českou historii je zaznamenáníhodné narození Luigiho Negrelliho, významného stavitele především železničních tratí (Negrelliho viadukt). V okolí města se nachází množství lyžařských středisek.
Partnerská smlouva podepsána v roce 2001.
Počet obyvatel: cca 130 000
V antickém období zmiňována jako Forum Alieny, od raného středověku byla Ferarra střediskem langobardského vévodství. Poloha v bažinaté rovině řeky Pád předurčila urbanistický vývoj města.Za vlády rodin Canossa, Adelardi a posléze rodu Este, se stala Ferarra městem kultury a intelektu. Od konce 14. Stol. jsou v dějinách města zaznamenána jména humanisty Guarina Veronese, architekta Leona Battisty Albertiho, malířů Pisanella, Piera dela Francesca, Rogiera van der Weydena a Tiziana. Místní malířská škola „Officina Ferarrese“ produkovala takové mistry, jako Cosmo Tura,, Ercole de´Roberti a Francesco del Cossa. Všichni nejlepší hudebníci té doby pracovali pro rodinu Este.Urbanistický rámec města v té době vzniklý, byl tak inovativní, že město bylo považováno za první moderní město Evropy. Gotické jádro se dočkalo úžasného rozmachu , ke katedrále sv. Jiří a hradu se přidružily paláce jako Palazzo dei diamanti, Casa Romei, Palazzo Giulio d´Este, Palazzo Massari a další. Zachovalé uličky bývalého židovského gheta a paláce a ostatní památky v intaktní podobě umožnily městu zápis mezi světové dědictví UNESCO. Moderní architektura s italským espritem doplňuje dokonale dochovanou zástavbu a tvoří z města příklad souladu vlivů.
Partnerská smlouva podepsána v roce 2009
Počet obyvatel: cca 120 000
Monza byla založena někdy v době bronzové, ale nejdůležitější roli hrála za doby Longobardů v Itálii. Postupně se z ní stávalo jedno z průmyslových center a za druhé světové války se monzané velmi aktivně účastnili národního odboje. V 19. století zde byla postavena první železnice v severní Itálii. 29. července 1900 byl v Monze zavražděn italský král Umberto I.. Dnes je Monza moderním městem, známým především kvůli jeho autodromu, kde se pořádají závody Grand Prix Itálie, jeden z tradičních závodů mistrovství světa Formule 1.
Partnerská smlouva podepsána v roce 2015
Počet obyvatel: cca 20 000
Spolupráce s oblastí Jesenicka byla neoficiálně zahájena spontánní pomocí Městské části Praha 1 oblastem postiženým povodní v roce 1997. Již v červenci 1997 odhlasovalo zastupitelstvo MČ Praha 1 finanční pomoc v celkové výši 15,5 mil Kč. Tyto prostředky byly určeny na okamžitou materiální pomoc a investice do obnovy poničených mostů v nejpostiženějších obcích. V tomto období byly navázány pracovní i osobní kontakty, které vedly v roce 2000 k podpisu Deklarace o vzájemných vztazích. Individuální smlouvy o spolupráci podepsal starosta MČ Praha 1 s obcemi: Bělá pod Pradědem, Bernartice, Bílá Voda, Černá Voda, Česká Ves, Hradec-Nová Ves. Javorník, Jeseník, Lipová – lázně, Mikulovice, Ostružná, Písečná, Skorošice, Stará Červená Voda, Supíkovice, Uhelná, Velká Kraš, Velké Kunětice, Vidnava, Vlčice, Zlaté Hory a Žulová. Region Jesenicko se může pochlubit unikátní přírodou s mnoha historickými sídly a bohatou balneologickou minulostí i současností. Ve městě Jeseník – Gräfenberg byly Vincenzem Priessnitzem založeny lázně, které prosluly po celé Evropě. V regionu Jesenicko se nachází také největší přečerpávací elektrárna v ČR – Dlouhé stráně. Z nejvyšší hory Moravy a Slezska Pradědu (1491 m.n.m.) je výhled do překrásné hornaté krajiny pokryté lesy, skýtající bezpočet sportovních a turistických cílů.
V současné době není spolupráce striktně vázána podepsanými dohodami, ale vztahuje se k celé oblasti zastoupené Sdružením měst a obcí Jesenicka (SMOJ). Vzájemné aktivní vztahy jsou velmi časté a zahrnují především kulturní a sportovní a společenské aktivity.
Partnerská smlouva podepsána v roce 2004
Počet obyvatel: cca 47 000
Bratislava Centrum hlavního města Slovenska patří k nejzachovalejším částem města. Opravené pěší zóny a malebné uličky upomínají na historii. Původní latinský název Posonium označoval pevnost na původně keltském území. Po rozpadu Říše římské, za doby stěhování národů, se městem prohnali Avaři, následováni Slovany. Říši Sámovu a Velkomoravskou vystřídalo tisíc let panování Maďarů. Rozkvětu se dočkala Bratislava v 19. stol. ještě jako součást Rakousko Uherska. Technický pokrok přinesl plynofikaci, železnici a elektrifikaci. Město se také stalo centrem slovenského národního obrození. V roce 1918 vznikla Československá republika a osudy Čechů a Slováků byly spojeny až do roku 1992. Po rozpadu Československé republiky se Bratislava stala hlavním městem Slovenska. Na území historického centra se nachází mnoho památek, mimo jiné Stará radnice, Michalská brána, katedrála Sv. Martina a mnoho výstavných paláců. Půvab Starého města a množství kulturních institucí jsou cílem velkého množství turistů.
Partnerská smlouva podepsána v roce 2005
Počet obyvatel: cca 19 000
Centrální část Vídně, zapsaná do seznamu UNESCO, má svůj počátek v dobách, kdy zde sídlili Keltové, později Římané. Město rozkládající se při Dunaji zažilo dobu největšího rozkvětu od klasicismu po raný počátek 20. století. Habsburská monarchie vtiskla svému sídelnímu městu punc velkoleposti projevující se v urbanistických počinech – Ringstrasse a v početných palácích a zahradách. Na centru města lze sledovat kontinuální vývoj architektury, počínaje archeologickými památkami z římské doby, přes chrám Sv. Štěpána, Hofburg až po paláce nesoucí jména šlechtických rodin známých i v Čechách – Lichtensteinů, Harrachů a pod.. Moderní doba zde zanechala pozoruhodné stopy, jako Obchodní dům Goldman & Salatsch odkaz na externí web Adolfa Loose a Haas – Haus Hanse Holleina přímo proti chrámu Sv. Štěpána. Známé jsou také fantaskní stavby Hundertwasserovy navazující na epochální secesní tradici. Četné galerie a musea ukrývají poklady umění. Na území Vídně 1 se nachází také radnice (Rathaus) před kterou se každým rokem konají pověstné vánoční trhy, Státní opera a Burgtheater.
Partnerská smlouva podepsána v roce 1999.
Počet obyvatel: cca 35 000
Na nejvyšším kopci hlavního města Maďarska se rozkládá centrální obvod Budavár. Místo připomíná celou historii země. Na území při Dunaji vyrostlo za římských dob město Aquincum, v místě kde se nalézalo první keltské sídliště Ak Ink. Počátkem 5. století římská obranná linie nezabránila vpádu Ostrogotů a později Hunů. Během velkého období migrace se zde střídali Avaři a Frankové. V polovině 13. století bylo na vrchu opevněném proti vpádu Tatarů založeno město, později zde byl postaven gotický hrad Buda, obklopený hospodářskými budovami a paláci. Za vlády krále Matyáše bylo město centrem obchodu a vědy. Později byla Budapešť, až do konce 17. století okupována Turky. V 19. století dominoval boj za nezávislost na habsburské koruně, který se dovršil až po první světové válce. Na sklonku 19. století také získala Budapešť svoji současnou tvář. Pro svoje architektonické bohatství bylo historické centrum zapsáno na listinu světového dědictví UNESCO.
Partnerská smlouva podepsána v roce 2006.
Počet obyvatel: cca 38 000
Město Rosh-Ha’ayinMěsto Rosh-Ha’ayin je „mladé město“, založeno bylo roku 1950 poblíže původního sídla Afek na území bývalé britské základny. Jeho 38 tisíc obyvatel je převážně zaměstnáno v počítačovém průmyslu a výzkumu. Moderní technologie jsou rozvíjeny na půdě, kde v roce 1080 před Kristem proběhla bitva mezi Izraelity a Filištíny, kteří ukradli Archu úmluvy. Za helénských dob město zvané Pegai bylo mnohokrát zbořeno a znovupostaveno Pompeiem a dostalo jméno po vodní víle Arethuse. Za krále Heroda byla postavena čtvercová pevnost a pojmenovaná po jeho otci Antipatris. V křižáckých dobách toto město pro své významné zásobárny vody bylo silně opevněno a o jeho dobytí se sváděly kruté bitvy. Po období křižáckých válek bylo město Afek (Antipatris) drženo Mameluky, později Turky. V roce 1936 postavilo britské velení vodovod do Jeruzaléma a současně se město stalo britskou základnou k ochraně pramenů. Po nastolení samostatnosti Izraele byla zdejší vodovodní síť začleněna do soustavy vodovodů napájejících území z řekyJordánu. Po městě Rosh-Ha’ayin byl pojmenován parčík v ulici Dušní.
Partnerská smlouva podepsána v roce 2013
Počet obyvatel cca: 122.000
Batumi – GruzieNa území dnešního Batumi se v řeckých dobách nacházela kolonie Batis. Město samotné je známé už od 11. století, převážně díky svým opevněním. Během středověku připadlo Osmanské říši, v 19. století díky dohodě v San Stefanu pak Rusku. Během 1. světové války zde došlo k povstáním, které nakonec ukončil vstup tureckých vojsk do města, ale zanedlouho je vystřídaly jednotky britské. Ty však v červenci 1920 byly nuceny město opustit, a dostalo se tak do správy menševikům. Bolševici se zde chopili moci za pomoci sovětské armády v březnu 1921. Během rozpadu SSSR zde došlo na jaře roku 1991 k nepokojům; vypukly demonstrace a přístav byl na protest proti přítomnosti sovětských jednotek uzavřen.
Partnerská smlouva podepsána v roce 2015
Počet obyvatel: 155.000 (2010)
Jongno (Čongno) je již 600 let centrem korejského Soulu, od doby, kdy zde dynastie Čoson založila své královské sídlo. Dnes se jedná jak o lokalitu historických královských paláců včetně nejvýznaměnšjího Gyeongbokgungu (Kjongbokkung), ale i o moderní a pulzující srdce velkoměsta. Nachází se zde sídlo prezidenta, historická ulička Insadong, obnovený potok Cheonggyecheon (Čchongječchon), univerzity a chrámy.
Více informací o distriktu na Wikipedii (v angličtině): https://en.wikipedia.org/wiki/Jongno_District
Oficiální stránky distriktu (v angličtině a korejštině): http://www.jongno.go.kr/english/
Partnerská smlouva podepsána v roce 2014
Počet obyvatel: 3.642.000 (2005)
Obvod Čchao-jang (čínsky v českém přepisu Čchao-jang čchü, pchin-jinem Cháoyáng Qū, znaky zjednodušené 朝阳区, tradiční 朝陽區) je jeden z městských obvodů v Pekingu, hlavním městě Čínské lidové republiky. Přímo sousedí s východní částí pekingského historického centra, Tung-čchengem. Má rozlohu 475 čtverečních kilometrů a v roce 2005 zde žilo přes tři a půl miliónu lidí.
Ve čtvrti má sídlo řada organizací, například čínské ministerstvo zahraničí a ministerstvo kultury. Je zde také většina zahraničních velvyslanectví nebo například Pekingský národní stadion. Správně pod Čchao-jang patří také Pekingské mezinárodní letiště, které leží v enklávě ve venkovském obvodě Šun-i.
Více informací o městské části Peking – Chaoyang najdete na Wikipedii zde: cs.wikipedia.org/wiki/Čchao-jang_(Peking)
WWW stránky městské části Peking – Chaoyang v angličtině: http://bci.bjchy.gov.cn/