Malíř, sochař, designer
Další uměleckou osobnost najdete na Starém Městě v jeho ateliéru. Jde o Martina Vavryse, který je pokračovatelem rodu výtvarníků původem z Moravy.
Malíř, sochař a umělecký designér Martin Vavrys žije od svých klukovských let na Starém Městě. V jeho srdci nejen bydlí, ale má tu také svůj ateliér. Prožil zde Sametovou revoluci a ze svého podkrovního ateliéru léta pozoruje proměny města. Se svými rodiči, kteří jsou také malíři, již 30 let rovněž provozuje Galerii Vavrys. Jaký význam pro něj Staré Město má, jak prožívá časy pandemie a jak se podle něj centrum Prahy za ty roky proměnilo?
Martine, žijete na Starém Městě, co pro Vás osobně toto místo znamená?
Staré Město je pro mě domovem od chvíle, kdy jsem se jako malý kluk s rodiči přestěhoval z rodné Moravy. V tehdy ještě poloprázdných uličkách Starého Města jsem prožíval dobrodružství s kamarády při hrách na Rychlé Šípy. Tenkrát jsme prolézali staré opuštěné domy, kam by se dnešní děti už jen stěží dostaly. Těším se, až to těm svým budu jednou vyprávět. Jako 11letý kluk jsem byl také svědkem dramatických událostí v osmdesátém devátém a následně i celkové proměny Starého Města až do dnešních dní. V našem bydlišti v samém centru Starého Města mám v podkroví taky svůj malířský ateliér. Z něj je krásný výhled na střechy staropražských domů. Fascinující a inspirující je zejména výhled na noční osvětlené Hradčany. Jelikož rodiče Pavel a Marta jsou také malíři, otevřeli jsme si po revoluci v přízemí domu rodinnou obrazovou galerii a nazvali ji Galerie Vavrys. Ta již oslavila 30 let svého trvání. Na Starém Městě jsem se sice nenarodil, přesto je s ním můj život spjat po všech jeho stránkách, a to i té trochu netradiční. Staré Město je totiž rodištěm mé dcery a syna. Ten se narodil před několika měsíci překotně přímo v ateliéru. Záchranka přijela ex post. A tak jsem se proti své vůli stal i porodním dědkem. Takže dcera i syn jsou již pravými Staroměšťáky. Cítíme z toho všichni velkou radost i hrdost.
Na co se těšíte v letošním roce? Co Vám osobně dělá radost v tomto těžkém čase?
Dívám se na svět pozitivně. V této době, kdy je Praha téměř bez turistů, mám možnost o to více vnímat a třeba, při procházkách s kočárkem, dům od domu. Doporučil bych na vycházkách starou Prahou koukat tak od pěti metrů výš. K velkému překvapení tak objevíte nové a nové architektonické detaily, domovní znamení, okna, za kterými žili a žijí lidé se svými osudy, prostě zvláštní atmosféru. Žel, toto prožívám v současné době „díky“ prázdným ulicím v pandemii. Už se ale těším, asi jako každý z nás, až budeme moci opět znovu otevřít klub v naši Galerii Vavrys a přivítat u dobré sklenky moravského vína její hosty. I když je teď všechno uzavřené, mám radost, že zájem o mé umění neklesá, i v této době se k nám vracející sběratelé našich obrazů. Také to mi přináší motivaci a opět rád a s dobrou vůlí a myslí chodím do svého ateliéru, kde na všechny negativní věci současného světa při práci zapomínám…
Kam chodíte relaxovat? Zdá se vám, že je Praha vybydlená, nebo i zde máte své blízké kamarády?
Mám možnost srovnání a vidím velké změny, které se tu odehrávají. Mnoho z mých přátel ze školních let už zde nebydlí. Část původních obyvatel Starého Města volila z hmotných důvodů levnější bydlení mimo centrum města. Vzniklo zde hodně kanceláří, či krátkodobé ubytování. I přesto se zde setkávám s tolika lidmi, že mi Praha vybydlená rozhodně nepřipadá. Mnoho z mých přátel sice nežije v centru města, ale pracují zde. Před koronavirem to u nás v galerii přímo vřelo návštěvami. Byl to jakýsi umělecký salon s vrstevníky ze všech oborů a hlavně s osobnostmi, které již v životě něco pozitivního dokázaly. Přál bych si, aby se toto opět co nejdřív vrátilo a mohl opět na koncerty, nebo do divadel, kterých bylo v okolí přehršel. Rád jsem chodil na kulturní akce do Malostranské besedy, kde jsem mimo jiné měl i výstavu obrazů a soch. Mám to štěstí, že mne moje povolání nejen živí, ale i baví. A tak, ptáte-li se na to, jak relaxuji? Prostě, nejraději to provádím před malířským stojanem v ateliéru. Fyzicky to pak dělám často v lázních AXA Na Poříčí. Zdravotně s přáteli občas v hospodě U Zlatého tygra, kde mám dokonce svůj porcelánový podtácek. Veškerou moji volnočasovou činnost však musím korigovat, protože se velmi úzce pojí s mými pracovními návyky, myšlenkami, uměleckými nápady a podobně. V této magické části Prahy se mi to naštěstí daří.
Povídali jsme si s ním také o jeho sochařské tvorbě. Ukázal nám i svůj menší ateliér na Starém Městě, kde může tvořit v pohodlí domova.