Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Zlatá ulička u Daliborky

Název je opodstatněn skutečností, že v uličce bydleli zlatotepci, ale i jiní řemeslníci. Pověst o zlatě alchymistů, i když je nepravdivá, stále přetrvává.

Ulička se nachází v areálu Pražského hradu, jenž je svou plochou stejně veliký, jako je plocha Václavského náměstí. Rozlehlost hradního areálu umožňuje, že má i své ulice. Ulička nad Jelením příkopem je přístupná od katedrály sv. Víta anebo z druhé strany od Starých zámeckých schodů. Prostor uličky vznikl mezi románskou hradní zdí z 12. století a zdí jagellonskou z 16. století. Mladší vnější zeď byla vyztužena četnými opěrnými oblouky, jejichž rozšířením a zastřešením vznikla jednoduchá a prostá obydlí. Nikoli však pro alchymisty, avšak pro hradní střelce císaře Rudolfa II., jenž roku 1597 dekretem vyhradil svým střelcům místo "ve zdi zámku proti zahradě". Tak zvaní Červení střelci, hradní a vězeňská stráž, vykonávali na Hradě službu až do období vlády císaře Josefa II., jenž zrušil vězení i stráž. Posledním hejtmanem Červených střelců byl Arnošt Šiška z Jarmolic. Nad skromnými příbytky hradních stážců byla vybudována chodba jako součást fortifikačního systému a spojovala Daliborku, Bílou věž a Prašnou věž (Mihulku). V současné době spojuje jen Daliborku a Bílou věž. Věže sloužily i jako vězení, v Daliborce byl vězněn a v roce 1498 popraven rytíř Dalibor z Kozojed, v Bílé věži byl vězněn za Rudolfa II. Angličan Edvard Kelley. V 16. století se objevuje název Zlatnická, v 17. století je doloženo pojmenování Zlatá ulička. V domečku s čp. 22 bydlel nějaký čas v roce 1917 spisovatel Franz Kafka. V 50. letech 20. století bylo rozhodnuto, že ulička bude zachována jako celek. Domečky byly vykoupeny a pod vedením architekta Pavla Janáka byla v roce 1955 dokončena jejich rekonstrukce. Pohádkově barevné řešení vymyslel malíř a filmový režisér Jiří Trnka. Romantická, ale velmi prostá obydlí (celá ulice měla jen jediné sociální zařízení) jsou v příkrém kontrastu s nedalekými světskými i církevními paláci. Současně je téměř celá ulička využita k prodejním účelům: suvenýry, klobouky, dýmky, knihy, ale hlavně skářské výrobky. Chodba střelců a ostatní přístupné prostory jsou využívány k výstavám.