Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Vlašská

Italové (Vlaši) se začali v Praze usazovat někdy v polovině 16. st. V r. 1573 vznikla Vlašská kongregace a počátkem 17. st. Vlašský špitál. Italská kolonie se rozrostla zejména za Rudolfa II., jenž poskytl práci zručným řemeslníkům, malířům a stavitelům.

Nepravidelná a neučesaná ulice s mnoha rohy, zákoutími a výběžky kopíruje prastarou cestu z Újezdu na Petřín, navazuje na široké malostranské Tržiště, prudce stoupá po petřínském svahu a je zakončena asfaltovou pěšinou, která směřuje ke Starhovskému klášteru, a strmými schody, které směřují k Petřínské rozhledně, ke kostelu sv. Vavřince a ke kapli Božího hrobu. Ve srovnání s přetíženou komunikací Újezdu vytváří přece jenom klidnější kout, v němž dominují diplomatické ambasády Spojených států amerických, Spolkové republiky Německo a kulturní centrum italského velvyslanectví. Původně byla v těchto místech už ve 13. století osada Obora. Viz Jánská ulice a Jánský vršek. Název Vlašská nebo Vlaská či Špitálská se ujal někdy v polovině 17. století po výstavbě Vlašského špitálu, přičemž k ulici bylo podle názvu připojeno i Tržiště, které se oddělilo pod vlastním názvem někdy v 18. století. Náměstíčku před špitálem se říkávalo Vlašské náměstí nebo Špitálské. Od špitálu nahoru se ulici v 19. století říkalo Pod Petřínem, spodní část ulice byla nazývána podle majitelů honosného paláce v 18. a na začátku 19. století Lobkovicova. Od roku 1870 platí pro ulici název Vlašská (Vlaská). Pravděpodobně se právě nejvíce tady začali usazovat přistěhovalci z Itálie (Vlaši) po roce 1541, kdy došlo k velkému požáru Hradčan a Malé Strany. Oheň zničil většinu původní zástavby a způsobil nenahraditelné škody (v zemské sněmovně na Hradě shořely zemské desky), ale byl také počátkem neobyčejné stavební aktivity. Osada Obora, v jejímž středu se v těsné blízkosti vedle sebe nacházely dva kostelíky: sv. Jana Křtitele a sv. Matěje, byla asi až do výstavby nových hradeb po roce 1360 jednou z mála zastavěných lokalit. Byly zde vinice, z nichž většina patřila Strahovskému klášteru, a zahrady, v místě Lobkovického paláce už na počátku 15. století stával pivovar. Po vybudování hradeb v letech 1360 - 1362, do jejichž obvodu byla pojata rozšířená Malá Strana, začíná i zástavba Vlašské ulice, avšak stavební konjunktura, a to zejména co do architektonické hodnoty, souvisí se jmény italských umělců a architektů. Oldřich Avostalis, Ulrico Aostalli (+ 1597), hradní stavitel, ale hlavně budovatel Malé Strany, v místě zahrad, viz Břetislavova, vystavěl dnešní Břetislavovu ulici, která se podílí i na charakteru ulice Vlašské. Vlastnil dům (čp. 365/1), dnes část Schönbornského paláce, v němž sídlí velvyslanectví USA, bydlel též v domě U bílého lva (čp. 358/7), v němž v 18. století žil Francesco Lurago, a patřil mu dům (čp. 362/3), v němž zemřel. Oldřichu Avostalisovi patřilo od roku 1580 také část Vrtbovského paláce (čp. 373) na rohu Tržiště a Karmelitské ulice. Anselmo Lurago (1702 - 1765) koupil ve Vlašské ulici dům U černého slona (čp. 331/26). Anselmo Lurago, Francesco Lurago, Carlo Lurago, Martin Lurago, Jan Antonín Lurago, to všechno jsou zvučná a do dnešního dne známá jména členů početné a rozvětvené rodiny, jejíž kořeny sahají do rodné Itálie, avšak téměř všichni se sžili s českým prostředím, pro české prostředí pracovali a tvořili a v naší zemi i zemřeli. Nad Schönbornským palácem vlevo odbočuje krátká slepá ulička, o jejíž úpravě jednal magistrát už v roce 1892, avšak až do naší doby zůstala téměř beze změny. Nemá žádné vlastní jméno, je součástí Vlašské ulice a je zakončena domem U tří červených růží (čp. 355/9), v němž bývalo sídlo Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie ČSAV, bývalé působiště Jaroslava Heyrovského, nositele Nobelovy ceny za objev v oboru polarografie. Dnes sídlo Ústavu soudobých dějin Akademie věd ČR. Právě v místě křižovatky této slepé bezejmenné uličky a Vlašské ulice je připravována na nezastavěné parcele stavba kancelářsko - obytného objektu. Dům U tří mušketýrů získal ve Vlašské ulici v roce 1696 František Karel Přehořovský z Krasejovic a vybudoval z něho v letech 1703 - 1708 palác s velkou zahradou. Nad palácem bývaly zahrady Luragova, Taussigova a Glaserova. Majetek patřil Lobkovicům od roku 1753, odtud Lobkovický palác (čp. 347), velvyslanectví Spolkové republiky Německo. Dnešní podoba stavby je dílem Ignáce Palliardiho (1737 - 1824). Dnes bezejmenné prostranství proti paláci vzniklo při jeho výstavbě, současně v téže době zanikla úzká ulička, která vedla do Břetislavovy ulice mezi domy čp. 330 a čp. 331. Z tohoto náměstíčka je přístup i do bývalého Vlašského špitálu (čp. 335/34), později sirotčince. Druhý velký komplex budov tvoří Nemocnice sv. Karla Boromejského (čp. 336/36). Těmito stavbami se italská komunita v Praze stávala zcela soběstačnou. Na stavbách, které začaly v roce 1602, se podíleli Domenico de Bossi, Bartolomeo Scotti (1685 - 1737) a Adalbert Gudera. Pro sebe B. Scotti postavil ve Vlašské ulici dům (čp. 361/5). Původně sloužila nemocnice jen hospitalizovaným ženám, v současné době jde o všeobecnou fakultní nemocnici. Z původního letohrádku (čp. 337) vznikl postupem času rozsáhlý komplex, jenž je architekty hodnocen spíše jako předimenzovaný vzhledem k ostatní zástavbě Malé Strany. Kostel sv. Karla Boromejského byl postaven v roce 1851. Kde není ulice zastavěna domy, tam je chráněna z obou stran vysokými zdmi, které vedou až ke schodům na Petřín. Odtud, z nejvyšší polohy ulice, se může člověk potěšit méně známými pohledy na Pražský hrad, na katedrálu sv. Víta a na Prahu.