Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Vladislavova

Vladislav II. Jagelonský (1456 - 1516), od r. 1471 český a od r. 1490 uherský král. Váhavou politikou oslaboval český stát. Po zvolení uherským králem žil většinou v Budíně. Na vzniku ulice, která je po něm pojmenována, měl bezprostřední podíl.

Vede souběžně mezi ulicemi Spálenou a Jungmannovou. Vznikla někdy kolem roku 1478 z nařízení krále v místech, kde se říkalo od 15. až do 19. století Židovská zahrada, neboť prostranství, které zaujímají Charvátova, Purkyňova a Vladislavova ulice, sloužilo od roku 1254, kdy místo Židům daroval Přemysl Otakar II., jako hlavní židovský hřbitov, kde byli pochováváni pozůstalí z Čech i z Moravy. I po zrušení hřbitova zachovalo si místo zvláštní prosvětlený ráz, snad i proto od roku 1850 do roku 1869 nese jméno Sluneční ulice. Od roku 1869 vrátila se ulice svým pojmenováním k svému zakladateli a po něm nese jméno Vladislavova. Nejdříve toto území před branou sv. Martina (dnešní Perštýn) patřilo Vyšehradské kapitule, v roce 1254 získali prázdné a nezastavěné místo Židé pro svůj ústřední hřbitov a středem tohoto hřbitova vedl pak ulici král Vladislav. Ve Starých letopisech se píše: "Když král Vladislav s svou radou a svým komonstvem jezdíval (rady sadit) na Novoměstskou radnici, o tom jest častokráte přemýšloval pozastavě se, aby tu zahradu židovskou nebo krchov zkaziti mohl a jinak přeměniti a Nového Města pražského přivětšiti a zdělati na tom místě domy, aby se tu lidé osazovali, a platu přivésti k obci." Ještě v roce 1866 byly z Vladislavovy ulice převáženy ke Staronové synagoze podlouhlé gotické kamenné stély, náhrobní kameny nejstaršího typu, co se dochovaly. Arno Pařík v Praze židovské uvádí ještě starší místa pohřebiště na Malé Straně, snad v místěch dnešního Újezdu nebo v místěch Maltézského kláštera. Významný je v ulici dům čp. 1477/20, jenž od roku 1870 až do roku 1939 patřil Měšťanské besedě. Měšťanská beseda vznikla z podnětu vlasteneckého faráře Jana Arnolda (1785 - 1872) v roce 1846 nejprve ve Voršilské ulici v domě dnešní papežské nunciatury a tam sídlila do roku 1848. V klubovnách, čítárnách, hernách a konferenčních místnostech uskutečňoval se společenský život pražských středních vrstev. V letech 1848 - 1869 sídlila Měšťanská beseda v nově postaveném domě U černé růže na Příkopech, 1866 zakoupila dům čp. 28/17, U bílého lva, a přistavěla dům do Vladislavovy ulice, kam se nastěhovala v roce 1870. Domy Měšťanské besedy sloužily i jiným spolkům. Byla zde Průmyslová jednota, Hlahol, Umělecká beseda a na přelomu 19. a 20. století měl zde své sídlo klub Za starou Prahu. Za 2. světové války sídlila zde Todtova organizace, která budovala vojenské objekty po celé Evropě. Po válce zde bylo Vojenské velitelství, Ústřední revoluční výbor, Lužickosrbský národní výbor i Česká dětská nemocnice. Po roce 1848 změnil se název Měšťanské besedy na Pražská beseda. V roce 1952 majetek této organizace získal Československý rozhlas, jenž byl zároveň pověřen přípravou televizního vysílání. V té době byl také připojen dům v Jungmannově ulici (čp. 29/19). Když televize začala 1. května 1963 vysílat, sledovalo ji všech pět set majitelů prvních televizních příjímačů. 4. února 1994 v témže domě začala vysílat soukromá televizní stanice Nova. Nežli však k tomu došlo, musel být celý komplex domů přebudován a restaurován. Z venku jsou vidět charakteristické kresby Adolfa Borna, uvnitř je zasklený dvůr s původními pavlačemi, prastarý trámový strop, nástěnné malby. Při rekonstrukci budovy byla objevena v odpadní jámě středověká keramika z doby Karla IV., renesanční ozdobné kachle a skleněné střepy. Z našeho století bylo pod omítkami objeveno odposlouchávací zařízení. Středověké sklepy pro nedostatek času nebyly prozkoumány, zůstávají však zakonzervovány pro naše potomky. Temná okna vlevo od vchodu patřila celou první polovinu 20. století hostinci. Dnes patří zpravodajcům TV Nova. Dům čp. 1382/14 je v ulici nápadný snad jen tím, že je o dvě nebo o tři patra nižší než ostatní domy. Poslední léta svého života strávil v domě Jan Neruda, český básník a novinář, literární a výtvarný kritik, autor nepřekonaných Povídek malostranských. Viz Nerudova ulice.