Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Vinohradská

Ulice i čtvrť získaly pojmenování podle četných vinic, které se na tomto území rozkládaly. Vinice byly ve velkém zakládány ve 14. st. za Karla IV. Poslední zůstala zachována pod Gröbovkou ještě i v naší době.

Vinohradská třída patří k nejdelším v celé Praze. Boršov ve Starém Městě je nejkratší, měří asi 40 metrů, Vinohradská víc jak čtyři kilometry. Začíná u Národního muzea, vede přes Vinohrady a Žižkov a končí u Černokostelecké ulice a u ulice Na vinici. Ještě na přelomu 19. a 20. století šlo spíše o silnici mezi poli, sady a ojedinělými hospodářskými staveními. Již tehdy však bylo možné z cesty odbočit k olšanskému, vinohradskému, židovskému a evangelickému hřbitovu. Charakter celému území vtiskly na konci 18. století Wimmerovy sady a park Kanálka. Baron Jakub Wimmer, pražský podnikatel a mecenáš věnoval značnou část svých finančních prostředků na zvelebování Prahy. Známá je tzv. Wimmerova kašna. Viz Jungmannovo náměstí. Když v roce 1822 zemřel, sady na území Vinohrad začaly pustnout. Hrabě Josef Emanuel Canal z Malabaily vytvořil zahradu nad dnešním Václavským náměstím na vinicích, jejímž vlastníkem byl kdysi známý pražský lékárník a přítel Karla IV. Angelo z Florencie, jenž měl také snad první botanickou zahradu při dnešní Jindřišské ulici. Viz Jindřišská. Oba vzácné a vyšlechtěné přírodní útvary vzaly za své při dravém nástupu kapitalistického podnikání a určitou náhražkou za ně měly být Riegerovy sady. Většina pozemků, zahrad, parků, vinic i usedlostí byla rozparcelována a využita k výstavbě činžovních domů. Zůstaly většinou jen názvy: Smetanka, Švihanka, Šafránka, Pštroska, Kozačka, Folimanka, Zvonařka, Kravín, Nigrinka. Obec Vinohrady byla ustavena v roce 1849, od roku 1879 město, původně Královské Vinohrady. V roce 1922 byla čtvrť připojena k Velké Praze. Nejstarší název komunikace byl patrně Říčanská silnice a později, někdy před rokem 1873 říkalo se celé silnici Černokostelecká. Oba názvy jsou dány směrem, jímž se silnice ubírá: k Říčanům a do Kostelce nad Čečnými Lesy. Od 10. března 1962 platí název Vinohradská. Možná nejznámější adresa z celé Vinohradské třídy je Vinohradská 12 (čp.1409), budova Československého rozhlasu, dnes už jen Českého rozhlasu.