Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

U radnice

Obzvlášť výstižné pojmenování vyplývá ze skutečnosti, že naši předkové a jejich zástupci, radní, se radili v původním kostele sv. Mikuláše, od r. 1338 ve Staroměstské radnici a od počátku 20. st. v Nové radnici. Všechna zmíněná místa jsou v čáře ulice.

Oblouk ulice připomíná podkovu, začíná na křižovatce s Linhartskou ulicí, zapojuje Platnéřskou, Kaprovu, Maislovu a končí u Pařížské ulice a u Staroměstského náměstí. Ve 12. století stála v těchto místech osada, která byla soustředěna kolem kostela sv. Linharta. Románský kostel prodělal celou řadu úprav a oprav, až byl v roce 1798 zbořen. Stával na východním konci Linhartské ulice a její název nám kostel připomíná. Část románské osady tvořil Jarošův dvůr, o jehož významu svědčí skutečnost, že zmíněný kostel byl uvnitř tohoto dvorce. Osada měla spojení s cestou od Vyšehradu (Vyšehradská cesta), byla napojena na cestu od brodu u ostrova Štvanice a ležela přímo na křižovatce cesty z ohrazeného Týnského dvora, odkud vedla cesta do Kaprovy ulice, k dalšímu brodu a na Hrad. Ve 14. století se ulice stává vlastně součástí rozsáhlého sousedního tržiště, jemuž od roku 1895 trvale říkáme Staroměsstké náměstí. U dnešní Nové radnice se prodávaly uzdy, součást koňského postroje, a proto se zde říkalo V uzdářích nebo Pod uzdáři. Názvy přetrvaly až do 17. století. Při kostele sv. Mikuláše, nad nímž později vyrostla impozantní stavba dnešního Dientzenhoferova chrámu, byla prodávána drůbež, proto název Kurný trh, a přímo proti kostelu byly prodávány pasy, součásti oděvu, a proto Pasířská ulička, anebo Za chlebnými kotci nebo Mezi krámy, ale též Huselmarkt. Chléb byl prodáván poblíž Staroměstské radnice. Ještě ve 14. století se severní části ulice začalo říkat U sv. Mikuláše, část ulice u Nové radnice byla připojena k Malému náměstí, ostatní části byly spojeny pod názvem Svatomikulášský plácek, to pak v 19. století počeštěno na Mikulášské náměstí, a od roku 1870 změněno na Mikulášskou ulici. Jižní část ulice získala kolem roku 1870 jméno Radnická a počátkem 20. století bylo pojmenování rozšířeno i na ostatní části ulice. Název U radnice platí přibližně od roku 1914. Návrh z roku 1996, aby část ulice byla přejmenována na náměstí Franze Kafky, který se v čp. 24/5 v roce 1883 narodil, úřady neschválily. Skutečnost, že se v těchto místech už ve 13. století rodila městská samospráva, zůstává zachována v názvu ulice. Krále zastupoval rychtář, královský úředník, jenž měl původně rozhodující slovo. Rychtáři měla pomáhat městská rada, sbor přísežných, které rovněž dosazoval král. Zpočátku městská rada neměla ani kancelář a listiny byly vyhotovovány patrně v rychtě, kde byla uložena privilegia, zápisy, a pečetidla, z nichž asi později vznikly jednotlivé městské znaky. Pečetidlo Starého Města pochází z doby někdy před rokem 1280. Úspěchem městské rady byla skutečnost, že se některá jednání nekonala v rychtě, ale u některého z měšťanů v domě, dále zřízení úřadu purkmistra, v němž se jednotliví konšelé střídali, a zřízení úřadu městského písaře. Písař měl právnické vzdělání a byl podřízen radě, nikoli rychtě. Úřad písaře povolil král Václav II. v roce 1299, přičemž v téže listině, kterou písaře schvaluje, zamítá zřízení domu pro účely radnice. (Navzdory tomu píše Jaromír Čelakovský, že přísežní koupili radní dům v roce 1296 a 1338. Rostislav Nový upřesňuje nejstarší radní dům do těsné blízkosti domu Wolflina od kamene, jenž je i dnes považován za základ radničního komplexu). První zmínka o přísežných v Praze je z roku 1258, z roku 1269 pochází tzv. právo Otakarovské. kde je zmínka o rychtáři se soudní pravomocí a o radě dvanácti (konšelů). Pravomoc městské rady byla posílena za Jana Lucemburského, rada se starala nejen o bohaté měšťany, ale o celé město. V roce 1310 pořídila staroměstská rada městskou knihu (liber vetustissimus), kam bylo zapisováno vše, co bylo hodno paměti města.: privilegia, statuty, soudní rozhodnutí, udělování měšťanství i drobné výdaje obce, včetně dojemného zápisu o tom, kolik stál nákup nepopsané knihy. Zázrakem zůstala tato vzácná kniha zachována, stala se vzorem pro městské knihy i v jiných městech.