Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

U Prašného mostu

Od r.1535 vedla k severní bráně Hradu cesta přes dřevěný most, jímž byl překlenut příkop. Když v r. 1541 shořel, byl nahrazen mostem zděným, r. 1769 byl vybudován násep s tunelem pro Brusnici. Most měl střechu, pod ní se usazoval prach, proto Prašný.

Část ulice, která patří k Praze 1, začíná na křižovatce s ulicemi Mariánské hradby a Jelení a končí u severního vstupu do Pražského hradu. Domy v ulici patří pod správu Kanceláře prezidenta republiky. Do roku 1870 byla ulice nazývána Za Prašným mostem, od roku 1870 nese název U Prašného mostu. Jaroslav Schaller (1738 - 1809) uvádí ve své době název Prašnomostecká. V roce 1906 bylo dnešní pojmenování dáno i části ulice na katastru Dejvic. Prašný most je součástí ulice a jako u samostatnému objektu bylo vlastní samostatné pojmenování zrušeno 24. 10. 1991. Za Ferdinanda I., jenž byl od roku 1526 českým a uherským králem, začínají se podél Jeleního příkopu zřizovat zahrady, jimž se říká Královské nebo Císařské. Vznikly z vinic, které patřily králi, kapitule Všech svatých a klášteru sv. Jiří. Tyto zahrady zaujímají prostor od Prašného mostu dolů k dnešním Chotkovým sadům. Zahrady zvláště za císaře Rudolfa II. získaly světovou proslulost. V době rozkvětu zahrad spravoval botanické oddělení osobní lékař arciknížete Ferdinanda Petr Mattioli (1501 - 1577), jehož český herbář vydal další neméně proslulý doktor Tadeáš Hájek z Hájku (1525 - 1600). Byly zde pěstovány tulipány, které získal Rudolf II. nikoli z Amesterodamu, ale od cařihradského vyslance, rostly zde palmy, cedry, cizokrajné keře i cizokrajné ovoce. V Jelením příkopu byli chováni srnci, jeleni, laně. Jeleni byli v příkopu chováni ještě v polovině 18. století. Dnes už zůstal po nich jen název Jelení příkop. A ve Lvím dvoře, jenž se jako stavba dodnes zachoval při ulici U Prašného mostu, byli chováni lvi, tygři, levharti, pardáli, medvědi a dokonce tehdy jako velká zvláštnost i orangután, jemuž říkali lesní muž. K nejvýznamnějším stavbám v zahradách patří Královský letohrádek, čistá renesační architektura, klenot a skvost italské architektury v Praze, dílo italského kameníka, stavitele a architekta Paolo della Stelly z let 1535 - 1537. Letohrádek však byl dokončen až mnohem později vlivem různých nepříznivých okolností. Stavbu této vzácné budovy dokončil v roce 1563 hradní stavitel Bonifác Wohlmuth, jehož dílem je též Míčovna, rovněž renesanční stavba, kterou vystavěl spolu s Oldřichem Aostalisem. Z Míčovny byly za Josefa II. zřízeny konírny a také Královský letohrádek vzal málem za své, neboť Josef II. nechal zde zařídit laboratoř. Také tyto stavby byly restaurovány architektem Pavlem Janákem v padesátých letech 20. století. Velmi známá je Zpívající fontána, kterou v letech 1564 - 1568 vytvořil zvonař a puškař Tomáš Jaroš z Brna. Autor fontány se sám už nedočkal zavedení vody k vlastnímu dílu, aby mohl potvrdit, že fontána opravdu zpívá, vodovod z měděných a olověných trubek byl napříč zahradou položen až v roce 1574. Cesta vody k Pražskému hradu je poměrně složitá, vede z Hostivic, Liboce a Vokovic do Šáreckého potoka a odtud z rybníka při potoce a pak Střešovickou ulicí do rybníka u bažantnice, dál už šla voda potrubím. Mistr Jaroš zemřel v Košicích na Slovensku v roce 1569, kde řídil výrobu odlévání děl pro turecká bojiště. Kašna snad je téměř celá vyrobena z kovu obrovského hmoždýře, jenž byl původně majetkem města Tábora. Kamenný Herkules od Jana Jiřího Bendla (asi 1630 - 1680) byl vytvořen někdy kolem roku 1670. Část ulice U Prašného mostu je tvořena architektonicky vzácným objektem jízdárny Pražského hradu. Tato královská jízdárna je skromnější a chudší stavba než jízdárna Valdštejnská, ale je asi o šedesát let starší. Byla vystavěna v roce 1572, Valdštejnská byla dokončena někdy kolem roku 1630. Obě jízdárny však potkal stejný osud, kterému se nevyhnuly ani tak velkolepé stavby, jakými byla Míčovna a Královský letohrádek. Stavby byly propůjčeny vojsku a postupně se z nich stávala skaldiště. Z jízdáren nakonec vznikly výstavní síně a galerie, na čemž má značnou zásluhu také architekt Pavel Janák (1882 - 1956). Zahrady, v nichž stojí i vila, která byla obydlím několika prezidentů, jsou v současné době opět přístupné veřejnosti.