Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

U Lužického semináře

Ulici dal jméno Lužický seminář (čp. 86/11), kde od r. 1705 žili studenti a kněží, lužičtí Srbové, než otevřeli r.1726 novou školu v sousedním čp. 90/13. Seminarium Budissinorum ad.s.Petrum chtěl chránit slovanský jazyk a katolickou víru Lužice.

Prastará levobřežní cesta mezi dnešními mosty Karlovým a Mánesovým existovala v těchto místech dávno před výstavbou i toho nejstaršího mostu, když zde byly jen brody. Dům Kotlárovský nebo také U modrého lva (čp. 77/3) je zmiňován v pramenech k roku 1326, je tedy ještě starší než Karlův most. Ulice na první pohled vzbuzuje dojem periferie, avšak z mnoha ohledů je velmi vzácná. Nachází se v těsné blízkosti Vltavy, blízká náplavka je ještě posledním svědkem původního vltavského břehu, je spojena s obloukem Cihelné ulice, kde v roce 1781 otevřel František Herget cihelnu, jejíž budovy se zachovaly až do naší současnosti. V roce 1996 Hergetova cihelna vyhořela a v současné době je na náklady Obvodního úřadu Městské části Prahy 1 opravována. Původní pobřežní cesta vedla do osady Rybáře, která ležela na levém břehu u dnešního Mánesova mostu. Zadní fronta domů proti Čertovce vytváří "Pražské Benátky". Část ulice u Karlova mostu s přechodem na Kampu má svůj vlastní starobylý ráz, střední část ulice je rozšířena a zastavěna obytnými domy, část ulice u Klárova už má opět charakter komunikace. Téměř celá jedna strana ulice je lemována vysokou zdí dnešních Vojanových sadů. Dříve zde byla zahrada řádu bosých karmelitek, od roku 1782 anglických panen a ještě dříve rozsáhlé zahrady biskupského dvora, jehož sídlo bylo u Karlova mostu. Zahrady byly v roce 1920 církvi vyvlastněny a roku 1955 pojmenovány po Eduardu Vojanovi (1853 - 1920) Periferní a okrajový dojem ulice je vysoko vyvážen neopakovatelnými pohledy na protější břeh, komplex budov kláštera a kostela křižovníků a Karlův most s věžemi. Od 14. až do 18. století ovlivňoval okolí nejsilněji kamenný most, proto byla ulice nazývána Dolejší mostecký plácek. Od počátku 18. století jižní část je nazývána Pod mostem, část od Karlova mostu k domu čp. 111 dostává pojmenování Nová ulice, což bylo způsobeno průnikem Míšeňské ulice do tohoto prostředí. Víme to z plánku stavitele Tomáše Haffeneckera k čp. 86/11, dům U tří havranů nebo U tří růží. Plán se vztahuje k roku 1705 a je zde naznačeno proražení nové ulice. Prostranství před domem čp. 111 bylo nazýváno U Staré zbrojnice, Plac u Staré zbrojnice nebo Zbroje - Domský plac. Zbrojnice (čp. 111) zde byla vybudována po roce 1614 za Matyáše II. a roku 1767 byla odtud přenesena k Újezdu do Michnovského paláce (Tyršův dům). Později se zde říkalo U porážky, neboť od roku 1833 do roku 1896 byly v budově jatky. V budově byla také káznice a nakonec obecní skladiště. Odtud pokračovala ulice dál ke Klárovu pod názvem Lodní, protože se zde blížila ke břehu, kde kotvily lodě. Také název Na břehu se zde objevuje. Celá ulice od roku 1870 nesla jméno Lužická a od roku 1947 U Lužického semináře. Při semináři, jenž je jako budova nesporným vstupem do ulice, byl v roce 1846 založen první slovanský studentský spolek v Praze - Serbowka. Barokní stavba bohosloveckého semináře je ozdobena sochou sv. Petra od Matěje Václava Jäckla (1655 - 1738). To, že obyvatelé Lužice, Budyšínska a Zhořelecka tíhli k české Praze, je pochopitelné, neboť tato oblast patřila k českým zemím už někdy kolem roku 1086 a od roku 1373 trvale. Po napoleonských válkách v roce 1815 postoupil Dolní a část Horní Lužice saský král Prusku. Císař František se pak tohoto léna zřekl. V současné době je v budově bývalého Lužického semináře lužickosrbská knihovna Národního muzea. Z Karlova mostu od Malostranské mostecké věže je dobře vidět dům U tří pštrosů (čp. 76/1). V roce 1597 jej získal obchodník s pštrosími pery Jan Fux. Módní novinka, předmět jeho zájmu a prodeje, dodnes je živou ozdobou domu. V domě kolem roku 1714 otevřel první pražskou kavárnu Armén Deodatus Damajan. V letech 1972 - 1976 byl dům rekonstruován a upraven na hotel.