Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Tomášská

Ulici dal jméno chrám sv. Tomáše, který založili v r. 1285 při městské malostranské zdi a na místě už staršího kostela sv. Tomáše se souhlasem krále Václava II. mniši řádu sv. Augustina.

Zvláštní ulice, neboť na rozdíl od většiny malostranských ulic je vystavěna na rovině. Kostel sv. Tomáše byl patrně součástí malostranské hradby, kterou nechal budovat po založení Malé Strany v roce 1257 Přemysl Otakar II. Hradba vedla v těchto místech od biskupského dvora u kamenného mostu k Valdštejnské ulici, kde byla přerušena Píseckou bránou. Proto také nejstarší název ulice, který platil asi od 14. do 16. století, zněl Písecká. Ulice směřovala ke stejnojmenné bráně a odtud dál k předměstí Na Písku (Klárov). Když byla brána dvakrát přestěhována, jednou na Klárov a podruhé k barokním hradbám k Brusce, kde dostala své místo za Karla VI. na přelomu 17. a 18. století, změnila i ulice jméno a začíná být používán název podle nejvýznamnější stavby, tedy podle kostela Tomášská. Pohnutou historii kostela poznamenaly husitské války, kostel i ostatní budovy byly téměř zničeny a mniši se odvážili k návratu až v roce 1437. Požár v roce 1503 a velký požár Hradčan a Malé Strany v roce 1541 opět zanechaly neblahé následky a v roce 1648 přišli Švédové, kteří odnesli, co se odnést dalo, včetně vzácné klášterní knihovny. V 16. století byl v kostele kazatelem Václav Hájek z Libočan. Barokní podobu dal kostelu v letech 1723 - 1731 Kilián Ignác Dientzenhofer. V téže době vytvářel pro kostel sochy a kazatelnu sochař Antonín Quitainer. Traduje se, že honoráře si nechával vyrovnávat hlavně dobrým pivem. Kostelní fresky jsou dílem Václava Vavřince Reinera (1686 - 1743). Hlavní oltářní obraz Zavraždění sv. Tomáše a sv. Augustina namaloval v roce 1639 Petr Pavel Rubens (1577 - 1640). Jiné oltářní obrazy jsou dílem Karla Škréty (1644), Josefa Heintsche (1692), Františka Xavera Balka a Ignáce Raaba. Vojtěch Volavka vyzdvihuje vysoko právě tuto stavbu: "Tady barokní Praha nejen dostihla barokní Borrominiův Řím, ale zašla dokonce o kus dále za jeho příklad." Současně s kostelem byl budován i klášter a velmi záhy i pivovar (čp. 33/12) s vchodem i z Letenské ulice. Světoznámý pivovar zahájil výrobu v roce 1358, i když současná kamenná stavba vznikla až v roce 1763. Zmodernizován byl v roce 1930 a upravován ještě naposledy v roce 1970. Pivnice je známá i proslulým spolkem Mahábhárata, jenž se zde scházel na přelomu 19. a 20. století a k němuž patřili Jakub Arbes, Mikoláš Aleš, Ignát Herrmann, Eduard Vojan, Jan Herben, Jaroslav Vrchlický, Luděk Marold, Josef Svatopluk Machar nebo Karel Matěj Čapek Chod. Cesta vedla těmito místy ještě dříve, než byl vybudován přes Vltavu most, a směřovala k jižnímu vstupu do hradu. Pravděpodobně právě v těchto místech bylo nejstarší centrum pražského podhradí. Viz Sněmovní. O stáří ulice svědčí i velmi nízká čísla popisná. Jediný dům zde má čp. 518, ostatní: čp. 27/2, čp. 8/3, čp. 26/4, čp. 10/5, čp. 25/6, čp. 11/7, čp. 24/8, čp. 12/9, čp. 23/10, čp. 13/11, čp. 22/12, čp. 14/13, čp. 21/14, čp. 15/15, čp. 20/16. K nejzajímavějším patří dům čp. 26/4, dům U zlatého jelena, kde se spojili dva významní tvůrci, stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer a sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff, jenž vytvořil sousoší sv. Huberta s jelenem. Východní strana ulice byla ovlivněna ohrazením kláštera, zde se řadily domy jeden vedle druhého při cestě k Písecké bráně, druhá strana je odlišná, vznikala zde podloubí téměř po celé délce ulice.