Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Sněmovní

Sněmovna (čp. 176/4,6), bývalý Thunovský palác, od r.1801 majetek českých stavů. Sněm, orgán samosprávy, zasedal zde od r.1861. Na tradici v budově navázal senát v r.1918 i sněmovna České národní rady v r. 1968. Také nyní slouží poslanecké sněmovně ČR.

Dnešní Sněmovní ulice, která vede ze středu Malostranského náměstí a končí slepě pod svahy Hradu, byla v centru událostí města Prahy už v nejstarší době. Cesta k Pražskému hradu, jenž ovládal pražskou kotlinu asi od poloviny 9. století, vedla po Opyši od východu, po dnešním Hradčanském náměstí od západu a od brodu, přívozu a později od mostu přes osadu Na pískách (Klárov) vedla další důležitá cesta z pravého břehu Vlatvy Sněmovní ulicí k jižnímu vstupu do Hradu. Sněmovní ulice byla spojena i s jižní cestou od Košíř Karmelitskou ulicí a Nerudovou ulicí byla napojena na hlavní komunikaci od západu. Pravděpodobně právě v těchto místech bylo centrum nejstaršího podhradí. Nasvědčuje tomu asi deset kostelů v bezprostřední blízkosti a další významné lokality jako dvory: biskupský, nebovidský, chotěšovský, mělnický i opevněné místo johanitů u kamenného mostu. Ve 14. století říkalo se v těchto místech Pod valy hradu Pražského, Vojtěch Volavka uvádí název Pod valy, na skále hradčanské, o čtyři sta let později byla jižní část nazývána Farské náměstí nebo Farský plac podle čp. 177/3, fary kostela sv. Mikuláše, severní rozšiřující se část získala název Pětikostelská. Od roku 1870 se celá ulice jmenovala Pětikostelská. Tento název vznikl omylem, neboť kostely v ulici byly jen tři. Název vznikl překladem jména Fünfkirchenů, kteří měli v 17. století v ulici dům čp. 170. Ulice se pak jmenovala Pětikostelská nebo Pětikostelní až do roku 1891. Tentýž dům patřil v polovině 18. století významnému pražskému truhláři Josefu Dobnerovi, otci historika Gelasia Dobnera, jenž se tu narodil (1719 - 1790). Od roku 1891 až do roku 1940 byla ulice nazývána Sněmovní, za okupace v letech 1940 až 1945 bylo ulici dočasně vráceno jméno Pětikostelní a od roku 1945 platí současný název Sněmovní. První ze tří zaniklých kostelů stával proti Thunovské uličce, byl zasvěcen sv. Martinovi, první zmínka o něm pochází z roku 1416 a zbořen byl v roce 1713 při stavbě Thunovského paláce. Druhý kostel sv. Ondřeje stál severně od sněmovny v trojúhelníkovém náměstíčku, první zmínka pochází z roku 1365 a zanikl patrně v husitské době. V tomto místě říkalo se také V Kokotkách (in Kokotkonibus) podle majitele domku , jenž stával poblíž kostela. Buzek řečný Kokotek. Třetí kostel sv. Michala pod Hradem či pod valy hradu Pražského je prvně zmiňován k roku 1354 a někdy kolem roku 1700 byl zbořen. Thunovský dům (sněmovna) vystavěl na místě pěti původních domů Maxmilián hrabě Thun v letech 1696 - 1720, v roce 1779 si celý palác pronajal pro divadlo Pasquele Bondini, od roku 1825 sídlila zde Česká spořitelna. V roce 1801 stal se palác majetkem českých stavů a posléze sněmovnou. V Čechách existuje tradice sněmů již od 13. století. Měly zákonodárárnou moc (sněm), moc výkonnou (úřady) i moc soudní. Alespoň tak tomu bylo v dobách, kdy měly sněmy svou skutečnou váhu. Sněm byl reprezentován šlechtou, duchovními, rytíři i zástupci měst. Ve skutečnosti však šlo vždy jen o nepatrnou část nejbohatších a nejvlivnějších. Sněm míval nejvíce asi dvě stovky reprezentantů. První sněmy ještě za Přemyslovců zasedaly na Pražském hradě, kde je dodnes zachována stará sněmovna, v níž byly ukládány i zápisy ze sněmů v zemských deskách, v těsné blízkosti Vladislavského sálu. V období vlády Habsburků byla činnost sněmů omezována povětšinou jen na vybírání daní. Význam českého sněmu vzrostl opět po roce 1848. Ještě v jednom domě (čp. 1/1) v ulici sídlily nejvyšší úřady: gubernium - v Čechách tento správní orgán existoval od roku 1763 - 1848, od roku 1850 pak bylo zde sídlo místodržitelství.