Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Pohořelec

První požár, o němž existuje zmínka, postihl toto předměstí Hradčan na konci 11. století. Další požáry jsou zaznamenány v r. 1420, 1541 a 1742. Odtud přiléhavý název.

Pohořelec vytváří prostranství, náměstí, kde se setkávají hlavní komunikace: Úvoz z Malé Strany, Loretánská ulice z Hradčanského náměstí a na opačné straně vzniká křižovatka s Dlabačovem, jenž směřuje k Bílé hoře, a s Keplerovou ulicí, která tvoří hranici mezi katastry Hradčany a Střešovice. Už v nejstarších dobách vedla tudy dálková stezka od západu k Pražskému hradu a odtud Újezdem k jihu a přes vltavské brody na východ a na sever. Z románské doby známe v prostoru dnešní Malé Strany rozptýlené osady: Obora, Trávníček, Nebovidy, Újezd a Rybáře. Kronikář Kosmas píše k roku 1091 o podhradí, o prstoru Hradu a o pohořelecké tržní osadě. Pohořelecké osídlení bylo zničeno ohněm na konci 11. století a je možné, že právě tato skutečnost byla příčinou, proč došlo k přemístění tržního centra na pravý břeh Vltavy. Podle Jiřího Čarka existovala tržní osada na Malé Straně už v 9. století, archeologické nálezy dokládají, že už v 8. století. Jako předměstí Hradčan, a to z důvodu jejich přelidnění, byl Pohořelec založen v místech starší stejnojmenné osady, která patřila ke Strahovskému klášteru, místopurkrabím Alšem z Malíkovic v roce 1375, počátkem 15. století byla tato čtvrť již zcela zastavěna, avšak v bojích s husity v roce 1420 byla úplně zničena. To, co bylo postupně na tomto předměstí v průběhu let pracně vybudováno, vzalo za své při velkém požáru Hradčan a Malé Strany v roce 1541. Znovu pak byl Pohořelec postižen při vpádu francouzských vojsk v roce 1742. Kupci, obchodníci a posléze měšťané a v několika případech i šlechtici patřili v průběhu let k obyvatelům tohoto předměstí. Název Pohořelec je doložen už ve 14. století. Západní části ulice říkalo se podle brány v městských hradbách až do roku 1870 U Říšské brány nebo U Strahovské brány. Strahovská brána, součást hradčanských hradeb, stávala u čp. 180/6. Říšská brána byla o něco výše mezi baštami VIII a IX od roku 1727 až do roku 1899, kdy byla zbořena. Stará Strahovská brána stávala původně uprostřed Nerudovy ulice u kláštera kajetánů. Proto se Strahovské bráně na Pohořelci také říkalo Nová, Hořejší, Černá nebo Bělohorská. Mezi kasárnami v ulici a školou (Gymnázium Jana Keplera, Parléřova ulice č. 2), stával letohrádek Jakuba Kurze ze Senftenavy, vysokého úředníka na dvoře císaře Rudolfa II., kde žil od roku 1599 do roku 1601 dánský astonom Tycho Brahe. Spolu s ním se zde na hvězdářských a matematických výpočtech podílel německý astronom Jan Kepler. Při vyměřování nové ulice, která směřovala z Pohořelce k Panenské vinici, majetku kláštera sv. Jiří, byl už v roce 1902 a později ještě při stavbě budovy školy v roce 1931 prováděn archeologický průzkum. Při kopání byla potvrzena existence domu Jakuba Kurze ze Senftenavy, při němž měl Tycho Brahe na nejvyšším místě města Hradčan svou poslední hvězdárnu. Průzkum také potvrdil existenci Strahovské brány. Potvrzena byla tak i pravdivost slov lidové písně, v níž se zpívá o Strahovské bráně "pěkně malované". Střed náměstí je zdoben sousoším sv. Jana Nepomuckého od Tadeáše Hochhausa z roku 1752. Sousoší stávalo až do roku 1846 na Hradčanském náměstí. I když Pohořelec leží v těsné blízkosti Pražského hradu a na spojnici s Břevnovem a Bílou horou, zůstává, možná i díky svažitému terénu, ušetřen od vzmáhající se dopravy. Poklidný ráz dodávají náměstí i starobylé štíty, lomenice, mansardy, komíny a prejzové střechy, domovní znamení a historické portály. Domem čp. 147/8 spojuje úzké schodiště Pohořelec s nádvořím Strahovského kláštera.