Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Pod Bruskou

Brána Bruska, součást pražských barokních hradeb, vinice na stráních Hradčan, návrší nad potokem, ale hlavně potok, jenž už v nejstarších pramenech nese jméno Bruska nebo Brusnice. Odtud název ulice.

Navazuje na Klárov, zkracuje spodní oblouk Chotkovy silnice. Ještě v polovině 18. století šlo o úvoz, jenž vedl k Písecké či k Bruské bráně. V 2. polovině 18. století začalo se zde po vystavění brány říkat Pod Bruskou. Původně tudy vedla patně jen stezka, kterou nechal rozšířit v první polovině 17. století na silnici český podnikatel a válečník Albrecht z Valdštejna tak, že dal do stráně prorazit hluboký úvoz, aby tudy mohli chodit nejen pěší, ale aby cesta byla sjízdná i pro těžké nákladní vozy. V roce 1890 schválila městská rada úpravu úvozové cesty Pod Bruskou od domu čp. 141. Úvoz je tvořen strmými stráněmi z nasypané zeminy a zvětralou skálou. Stráně jsou zpevněny stromovím a keři. Tři metry široká cesta je uprostřed zpevněna nerovnou dlažbou a přerušovaným schodištěm. Bezpečnost cesty je zajištěna regulací: od domu čp. 137 vede opěrná zeď, směrem k domu čp. 212 je cesta zpevněna kameny. Na první pohled je patrný kontrast mezi razantně vedeným Valdštejnovým úvozem, jenž si i dnes ještě zachoval lidové pojmenování Myší díra, a elegantními serpentinami, jimiž upravil komunikaci tímto směrem nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek v roce 1831. Původní brána, od níž je odvozen název ulice, stávala u Pálffyovského paláce (čp. 158) ve Valdštejnské ulici od roku 1257 do roku 1588. Tam končila Malá Strana. Cesta vedla k předměstí Na písku, proto brána Písecká. Z Valdštejnské ulice byla brána přestěhována k dnešní ulici Pod Bruskou (čp. 135), kde stála do roku 1829, a když došlo k výstavbě barokních hradeb v Praze, byla vybudována brána nahoře na Mariánských šancích, kde stojí dodnes. Písecká brána či Bruska, právě tak jako ulice i celá řada dalších míst nesou jméno po potoku Brusnici. Brusnice pramení ve studánce Vojtěšce v Břevnovském klášteře, jenž byl založen knížetem Boleslavem II. a biskupem Vojtěchem z rodu Slavníkovců v roce 993. Potok teče v délce asi 7 kilometrů katastry Břevnova, Střešovic, Hradčan a Malé Strany. Původně potok směřoval z Jeleního příkopu přímo k vltavské náplavce a k ostrovu Kampa, v souvislosti s výstavbou Chotkovy silnice byl směrován kanalizační sítí pod serpentinu Chotkovy silnice a pod ulici Pod Bruskou, kudy je pak veden nejbližší cestou ke Kosárkovu nábřeží a do Vltavy. V knize Ze starých letopisů českých píše se o návrší Brusce za řekou proti Starému Městu. Jméno Bruska a Brusnice se objevuje už v souvislosti se založením města Prahy. Kněžna Libuše kázala dělnému lidu aby na lesnaté stráni nad potokem Brusnicí položili základ k novému hradu. Hrad pak nazvala Prahou, neboť lidé, kteří plnili kněžnin rozkaz, našli v místech, kam je Libuše vyslala, člověka přitesávajícího práh ke svému domu. Zmínky o Brusnici a počátcích města Prahy najdeme na několika místech i v I. dílu Palackého Dějin národu českého v Čechách a v Moravě. Olomoucký kníže Svatopluk, jenž chtěl svrhnout českého knížete Bořivoje, položil se s vojskem v roce 1105 před staroměstskými hradbami. Pak se přepravil pod vsí Bubny přes Vltavu a postavil se s vojskem u potůčku Brusky před malostranskou branou. Nejbližší názvy: Brusnice, vinice sv. Václava nebo Opyš připomínají naše nejstarší dějiny. A náznak idyly snad přináší i klidné místo hlubokého úvozu pod sténající a hřmotící Chotkovou dopravní tepnou.