Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Platnéřská

Platnéři ve svých dílnách ve středověku vyráběli z plátů jednotlivé části rytířského odění. Kamenná postava rytíře v brnění byla symbolem tohoto řemesla a sloužila coby domovní a cechovní znamení na čp. 119/19. Dům je zbořen, rytíř je v muzeu Na Florenci.

Vychází z Alšova nábřeží, kolmo přetíná rušnou Křižovnickou ulici a směřuje přes Mariánské náměstí k ulici U radnice. Je pravděpodobné, že tudy vedla jedna z nejstarších komunikací od tržiště na dnešním Staroměstském náměstí k vltavskému brodu. Později byl v ose této ulice patrně dřevěný most, o němž píše kronikář Kosmas v souvislosti s povodní v roce 1118. Původní název Ostrožná nebo Ostrožnická byl dán přítomností řemeslníků, kteří v ulici vyráběli ostruhy. Asi od poloviny 14. století začali převažovat dílny platnéřů, a proto se ujal název Platnéřská. K platnéřům se přidružovali brnéři a mečíři, spolu byli organizováni jedním cechem, pořádkem, jehož patronem byl sv. Kunrád a cechovním kostelem byl blízký chrám Pany Marie Na louži, jenž stával přibližně v místech mezi budovou Magistrátu a Clam - Gallasovým palácem (Archiv hl. města Prahy) od 13. století až do roku 1791, kdy byl zbořen. Část ulice při vltavském břehu byla nazývána podle polohy až do 18. století Za křižovníky, což se ještě v 19. století pozměnilo do pojmenování Křižovnická ulička či Malá Křižovnická. Na přelomu 18. a 19. století objevuje se u delší části ulice název Klempířská. Od roku 1870 platí pro celou ulici pojmenování Platnéřská. V roce 1771 založil si v ulici v čp. 102 dílnu František Ringhoffer, potulný kotlář z Uher, a navázal tak na místní zbrojířské a klempířské umění. Odtud se až v roce 1852 přestěhoval na Smíchov, kde vznikl mohutný stojírenský podnik, později ČKD Praha - závod Tatra Smíchov. Na břehu řeky začíná ulice půvabným barokním domem z roku 1737, jenž získal podle koželuhů, kteří zde sídlili ve 14. století ještě v dřevěném domě, název Na prádle (čp. 85/1). Bývala tady také skládka dřeva a smětiště. Celé toto prostranství při vltavském břehu neslo jméno Na Rejdišti. Viz ulice Na Rejdišti. Za křižovatkou s Křižovnickou ulicí začíná severní křídlo rozsáhlého komplexu budov Klemntina, od Mariánského náměstí pak je zbývající část ulice zastavěna budovou Nové radnice. Součástí ulice je rovněž Městská knihovna (čp. 98/1). Viz Mariánské náměstí. Současná ulice začala vznikat na počátku 20. století, nová výstavba překryla starobylý ráz prastaré komunikace. Jen hluboký příkop kolem Klementina, který je převýšen současnou vozovkou, je snad známkou původní cesty. Starou historii těchto míst připomínají dvě sochy Ladislava Šalouna z let 1908 - 1910 na čelních nárožích Nové radnice: Rabín Löw ben Bezalel a Železný muž.