Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Na příkopě

Ulice vznikla v místě zasypaného příkopu, který vedl před hradbami staroměstského opevnění. Levá strana (lichá čísla) patří k Starému Městu, pravá strana ulice (sudá čísla) je vystavěna na území Nového Města.

Ulice patří částečně k pěší zóně a vede od dolní části Václavského náměstí a od ulice Na můstku k Prašné bráně na náměstí Republiky. Opevnění Starého Města, jehož součástí byl i hradební příkop, je dosud patrné ve zbytcích brány v ulici Na můstku v čp. 380/I, ve Staré rychtě v čp. 404/I, část hradby zůstala zachována blíže k Ovocnému trhu v čp. 579/I a nejviditelnějším důkazem starého opevnění je Prašná brána. Příkop se nacházel před více jak dva metry silnou hradební zdí, byl asi deset metrů široký a osm metrů hluboký. Eneáš Silvius Piccolomini (1405 - 1464), humanista a diplomat, od roku 1458 papež Pius II., autor České historie, píše o pražském opevnění: "...hluboký příkop, z obojí strany ohražený, do kterého se velmi snadně voda svésti dala." Voda do příkopu kolem hradeb vtékala přímo z Vltavy, ale pravděpodobně i z potoků, které tekly z Vinohrad nebo z Pankráce. Když byl hradební příkop naplněn vodou, stával se ze Starého Města uzavřený ostrov, kam bylo možné v těchto místech vstoupit Svatohavelskou bránou v ulici Na můstku a Horskou, dříve Odranou, později Novou a ještě později Prašnou z Hybernské ulice. V roce 1348 založil Karel IV. Nové Město pražské a opevnění, hradby i příkop ztrácely svůj přímý obranný charakter, neboť založení Nového Města bylo zahájeno i založením nových hradeb, které se táhly od Vyšehradu až k osadě Poříčí, tedy vlastně zase od Vltavy k Vltavě, avšak v širším záběru. Karel IV. vydal příkaz k boření hradeb kolem Starého Města už někdy kolem roku 1367 a jeho kronikář Beneš Krabice z Weitmile píše, že rozkaz panovníkův byl splněn. Avšak skutečnost byla asi poněkud jiná. Každé město si žárlivě střežilo svá privilegia a hradby patřily mezi privileje najdůležitější, stejně tak si svá práva střežila i jednotlivá města pražská. Byl to však už první pokus o sjednocení Starého a Nového Města, jenž vydržel asi deset let. O totéž se pokusili v Praze husité v letech 1421 - 1424 a třetí pokus o sjednocení probíhal v letech 1518 - 1528. Je příznačné, že ke spojování Starého a Nového Města docházelo vždy nejdříve právě tady na hranici s Havelským Městem mezi bránou sv. Havla a dnešní Prašnou bránou. Odtud se pravděpodobně odvíjel celý plán nově založeného města, které svou hlavní osou, Koňským trhem (Václavským náměstím) navazovalo na plánovitě a cílevědomě vyměřenou a dříve založenou Havelskou čtvrť. Zrušením opevnění v oblasti Můstku mělo být spojeno tržistě na Václavském náměstí s Havelskými trhy. Dnešní ulice Na příkopě začala skutečně vznikat až definitivním zasypáním staroměstského hradebního příkopu v roce 1760 a podle logiky místa získala i název Na příkopě. Ještě v témže století se však ujalo pojmenování V alejích, neboť středem ulice bylo vysázeno lipové stromořadí, po roce 1781 měla pak ulice název V starých alejích, aby se odlišila od novějších alejí na dnešní Národní třídě. V letech 1839 - 1870 nesla ulice název Kolovratova nebo Kolovratská třída podle Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat (1778 - 1861), nejvyššího pražského purkrabího, jenž měl na Ovocném trhu palác se zahradou, která zasahovala až do ulice Na příkopě. Hrabě z Kolovrat měl podstatnou zásluhu na zřízení našeho Národního muzea. V roce 1870 byl ulici vrácen její původní a nejstarší název Na příkopě. V místě hradebního příkopu vznikla velkoměstská rušná třída, která patří pro svou polohu v centru města k nejfrekventovanějším v Praze. Ze starých staveb zůstalo jich zde jen několik. Je to palác Sylva Tarucca, původně Piccolomini, jedna z posledních staveb Kiliána Ignáce Dienzenhofera z let 1743 - 1751, kterou dokončil později další vynikající architekt Anselmo Lurago (čp. 852/10). Palác zasahuje hluboko do domovních bloků, je spojen průchodem s Václavským náměstím. Další palác Vernierovský, později Příchovský, upravil v roce 1797 Franišek Heger pro Jana Tuskanyho (čp 859/22). Od roku 1873 byl dům centrem pražských Němců, v roce 1945 byl upraven pro společenské potřeby města a získal název Slovanský dům. Nikoli náhodou se na rušné a živé třídě začaly usazovat banky. Zemská banka v letech 1894 - 1896 postavila podle návrhu architekta Osvalda Polívky palác čp. 858/20 (dnes sídlo Živnostenské banky ČR) na místě staršího paláce Nosticů, v němž bylo v letech 1847 - 1890 druhé sídlo Českého národního muzea ještě před vybudováním Národního muzea na Václavském náměstí. Sem byly sbírky přestěhovány z hradčanského paláce Šternberků. Budova živnostenské banky je vyzdobena alegorickými mozaikami podle kartonů Mikoláše Alše a reliéfy od Stanislava Suchardy a Celdy Kloučka. Vnitřní výzdoba je dílem sochařů Bohuslava Schnircha, Františka Hergesela, Antonína Procházky, Stanislava Suchardy, Ladislava Šalouna a malbami Maxe Švabinského, Karla Vítězslava Maška, Karla Klusáčka a Emila Holárka. K ulici patří empírový kostel sv. Kříže z let 1819 - 1824 s bývalou piaristickou kolejí, v níž jsou v současné době střední průmyslová škola elektrotechnická a střední průmyslová škola sdělovací techniky. Další empírovou stavbu, dům U hybernů, máme na očích jako dominantu po celou cestu ulicí od Václavského náměstí až k Prašné bráně. V současné době se dokončuje zástavba ještě z předválečné doby volné proluky Myslbek, kde bude administrativní a obchodní centrum francouzské Depozitní pokladny i s podzemním parkovištěm pro více jak 300 automobilů.