Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Míšeňská

Míšeňsko, historické území jihovýchodního Německa, později začleněno do Saska. Od počátku 18. st. bydleli v ulici v domě U Lužického semináře studenti z Míšně.

Starobylost místa je dána bezprostřední blízkostí biskupského dvora, viz Dražického náměstí, i blízkostí nejstaršího kamenného mostu v Praze. Biskupský dvůr byl po husitských válkách opuštěn, stavebí aktivita i v těchto místech byla nejspíše zahájena až po velkém požáru Malé Strany a Hradčan v roce 1541. Trasa ulice, kterou navrhoval někdy po roce 1707 Tomáš Haffenecker, navazovala na starou cestu k Dolnímu přívozu u Vysokého nebo také Panského domu (čp. 92/15). Ulice dostala jmého Nová, vznikala parcelací pozemků a vedla k přívozu přes Thunskou zahradu. Cyril Merhout uvádí v 2. díle Zmizelé Prahy v době vzniku ulice také název Svatojosefská. Západní části, která měla blíže k Dražického náměstí, říkalo se podle obchdu s dřevěným uhlím také Uhelniště. Od roku 1870 platí pro celou ulici pojmenování Míšeňská. Rohový a nepravidelný dům U Lužického semináře (čp. 90/13) vybudoval Matěj Václav Jäckel. Tento dům věnoval kněz Jiří Josef Šimon roku 1726 lužickým studentům bohosloví. Na druhém konci ulice, kde začíná malostranská část Karlova mostu, stojí zajímavý dům U tří pštrosů (čp. 76/12). Fedršmukéř Jan Fux nebo Fuchs dal dům při přestavbě vyzdobit malbami Daniela Alexia z Květné (1606), které zobrazují majitelovo povolání. Zabýval se prodejem módní novinky - pštrosích per. V roce 1714 v tomto domě prodával Armén Deodatus Damajan další pražskou novinku - kávu. Část bloku ulice blíže k Vltavě patřila od roku 1707 malostranskému řeznickému cechu ( čp. 75/11, 74/9, 73/7). V domech čp. 73/7, 72/5, 71/3 se usídlila manufaktura Demartinů. V této ulici se už v 18. století začíná probouzet malostranský průmysl.