Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Maiselova

Marek Mardochai Maisel (1528 - 1601), bohatý občan židovského ghetta, finančně podporoval císaře Rudolfa II. i české stavy. Byl mecenášem Židovského Města, podporoval židy i v cizině. Vystavěl v ulici synagogu, která je po něm pojmenována.

Ulice byla hlavní spojnicí Židovského Města s centrem Starého Města, vedla od kostela Sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí souběžně s ulicí Pařížskou až k ulici Břehové. Byla původně dělena na několik částí: jižní část byla nazývána Zlatou, možná podle zlatníků, ale možná také ironicky pro nečistotu, kterou se tehdejší ulice často vyznačovaly, dál ulice mezi Staronovou synagogou a ulicí Širokou se jmenovala Malá Masařská podle židovských řeznických krámků, nebo také Bellelesova, patrně po některém majiteli domu. Další část ulice byla nazývána Rabínskou, patrně podle několika synagog, které se nacházely v blízkém sousedství. Nejsevernější část ulice se pak jmenovala Velkodvorská, a to podle synagogy, kterou nechal postavit roku 1623 Jakub Baševi z Treuenberku. V roce 1870 bylo pojmenování Zlatá změněno na Úzkou. Asi od roku 1901 získala celá ulice název Maiselova. Za okupace jmenovala se v letech 1940 - 1945 po holandském hudebníku císaře Rudolfa II. Filipa de Monte (1521 - 1603). Od roku 1945 opět Maiselova. V blízkosti Staronové synagogy existovalo také pojmenování Pod kopci, zřejmě podle okolního terénu, ale říkalo se zde i Dřevní plácek podle obchodu, jenž se zde asi soustřeďoval. Maislova synagoga čp. 63/10 byla dostavěna v roce 1592 židovským stavitelem Judou Corefem de Herz. Upravována pak byla v novogotickém slohu v letech 1892 - 1905 podle návrhu architekta Alfreda Grotta. Nyní je součástí majetku Židovské náboženské obce.