Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Kanovnická

Ulice, která spojuje Hradčanské náměstí s Novým Světem, získala jméno od kanovníků, kteří zde bydleli poblíž katedrály sv. Víta, kde pomáhali při liturgických obřadech i při spávě biskupské diecéze.

Ulice existovala už ve 14. století, byla součástí poddanského města Hradčan, které někdy po roce 1320 založil nejvyšší purkrabí Hynek Berka z Dubé. Součástí hradeb opevněných Hradčan, které v těchto místech kopírovaly potok Brusnici, byla později na konci Kanovnické ulice Špitálská či Šárecká brána. Tato brána stávala při komplexu budov u špitálu kostela sv. Jana Nepomuckého až do roku 1885, kdy byla zbořena. Špitál sv. Antonína (čp. 73/7) založil kolem roku 1370 arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, za husitských válek špitál zanikl, ale byl znovu obnoven v roce 1574 císařem Maxmiliánem II. jako útulek pro vysloužilé zaměstnance Pražského hradu. V roce 1784 se ze špitálu stal obytný dům, kde na přelomu 19. a 20. století sídlila Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta. Bydlil zde i Kamil Hilbert, jeden ze stavitelů chámu. V současné době patří dům Kanceláři prezidenta republiky. Nejstarší název ulice Novosvětská nebo Novosvětská přední pochází z přelomu 16. a 17. století a označuje směr, kam mířila, tedy k Novému Světu, ke čtvrti, která se začala vytvářet zvláště za císaře Rudolfa II. Asi od poloviny 18. století získala ulice jméno Uršulinská. Voršilky - uršulinky usadily se v dnešní Kanovnické ulici na Hradčanech v roce 1655 z iniciativy hraběnky Kateřiny Lamingerové, rozené Popelovny z Lobkovic, manželky Volfa Maxmiliana Lamingera, jenž se smutně proslavil svým střetnutím s Chody - v Talmberském domě (čp. 72/5). Na místě tohoto domu vybudovaly voršilky klášter a při něm kostel sv. Jana Nepomuckého. Klášter i kostel projektoval Kilián Ignác Dientzenhofer v letech 1720 - 1729. Skutečnost, že tato stavba patří k jeho nejzdařilejším, byla možná ovlivněna i tím, že právě v tomto období probíhala beatifikace a kanonizace sv. Jana Nepomuckého. 19. března 1729 byl Jan Nepomucký prohlášen za svatého. Vnitřek chrámu vyzdobil Václav Vavřinec Rainer freskou, která představuje život a zázraky sv. Jana Nepomuckého. Klášter byl zrušen v r. 1784 a změněn na kasárny, z kostela stalo se skladiště. V roce 1861 byl kostel vrácen církevním účelům. Dům pážat (čp. 69/3) koupil v roce 1651 Maxmilián Valentin z Martinic pro pážata arcivévody Viléma Leopolda, odtud název. v letech 1974 - 1976 byl dům rekonstruován pro účely Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy. V ulici bydleli většinou významní obyvatelé Hradčan nebo Pražského hradu, kanovníci od sv. Víta měli zde své domy (čp. 66, 67, 68) už ve 14. století, proto je název ulice Kanovnická (1870) jistě opodstatněný.