Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání

Jungmannovo náměstí

Stejně jako Jungmannova ulice nese od roku 1878 jméno Josefa Jungmanna. Viz Jungmannova.

Prostranství je spojeno pěší zónou se spodní částí Václavského náměstí, tvoří křižovatku mezi ulicemi Jungmannovou, Perlovou, 28. října a Národní třídou. Je to též prostranství před farou a kostelem Panny Marie Sněžné. Původně bylo toto místo před hradbami Starého Města nazýváno "Na pískách". Na těchto "písečných polích" nechal Karel IV. hned po své korunovaci (2. září 1347) založit kostel s klášterem. Od založení až do husitských dob spravovali církevní majetek karmelitáni. Za husitů kázal zde Jan Želivský. Odtud vedl 30. července 1419 pražský lid Václavským náměstím a Štěpánskou ulicí k Novoměstské radnici, z jejíchž oken byli pak vyhozeni novoměstští konšelé. Události jsou známé z naší historie jako první pražská defenestrace. Po husitských válkách klášter i kostel Panny Marie Sněžné pustly. V roce 1606 ujali se majetku františkáni a stavby opravili. V současné podobě představuje kostel jen torzo zamýšlené stavby, je to vlastně jen kněžiště. I tak je to nevyšší chrámová loď v Praze s největším oltářem v Praze. Obraz Zvěstování Panny Marie vytvořil pro kostel Václav Vavřinec Reiner (1724), v refektáři kláštera nachází se obraz Kalvárie od Karla Škréty. Kostel Panny Marie Sněžné, i když stojí poněkud stranou , je nejvýznamnější církevní stavbou v centru města. Spolu s Františkánskou zahradou vytváří kostel atmosféru klidu a pohody. Klášterní zahrada byla v roce 1950 zpřístupněna veřejnosti, je možné tudy projít do Vodičkovy ulice a dostat se do středu Václavského náměstí. Ve středověku se v souvoslosti s výstavbou kostela říkalo náměstí P. Marie Sněžné nebo plac proti Matce Boží Sněžné, v 19. století U františkánů nebo Františkánský plácek. Od roku 1878 Jungmannovo náměstí. Uprostřed náměstí už v roce 1797 byla fontána s figurální výzdobou: Milenci a labuť. Kašnu vytvořil František Xaver Lederer (1757 - 1811) na žádost pražského mecenáše barona Jakuba Wimera. Proto dostala fontána také název Wimmerova. Byla přestěhována do Vrchlického sadů před Hlavní nádraží (1895), nějaký čas byla také na betlémském náměstí, od roku 1951 zdobila Uhelný trh, kam se zase vrátí, až bude dobudován kolektor. Je uložena v lapidáriu Národního muzea. V současné době je střed Jungmannova náměstí tvořen pomníkem, na němž v křesle sedí v nadživotní velikosti Josef Jungmann. Pomník byl vytvořen podle modelu Václava Levého a ve spolupráci se sochařem Antonínem Barvitiem sochařem Ludvíkem Šimkem roku 1878. Proti pomníku je budova bývalé pojišťovny Riunione Adriatika (čp. 36/II). Tuto zvláštní, poněkud pochmurnou architekturu vytvořil v roce 1922 architekt Pavel Janák. Plastiky na domě jsou dílem Jana Štursy, Otto Guttfreunda, Bohumila Kafky a Karla Dvořáka.