Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání
Praha 1 udělila Elišce Junkové Čestné občanství in memoriam
28-6-2016

Praha 1 udělila Elišce Junkové Čestné občanství in memoriam

Před devadesáti lety zvítězila ve slavném závodě Zbraslav – Jíloviště. V roce 1927 vyhrála Velkou cenu Německa. V italském závodě Targa Florio, konaném v roce 1928 na Sicílii, dokázala na trati určené výhradně mužům vybojovat páté místo. Po návratu jí vděční Pražané připravili triumfální přivítání. Ve stejném roce ale svoji kariéru ukončila, protože na Nürburgringu tragicky zahynul její manžel a automobilový závodník Čeněk Junek. MČ Praha 1 nyní Elišce Junkové udělila Čestné občanství in memoriam.

„Už nikdy neuslyšíme její kroky znějící Pohořelcem, Petřínem a Malou Stranou. Vždy na ni ale budeme velmi rádi vzpomínat: my – její sousedé z Prahy 1, lidé, kteří mají tu čest bydlet v ulicích v Hostivaři a Olomouci, které nesou její jméno, a s námi celý motoristický svět,“ prohlásil při slavnostním shromáždění na Staroměstské radnici starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který Čestné občanství in memoriam předal adoptivnímu synovi slavné závodnice Vladimíru Junkovi.

„Děkuji panu starostovi za udělení Čestného občanství in memoriam. Maminka by měla velkou radost,“ uvedl v emotivním poděkování Vladimír Junek.

Většina života půvabné a energické ženy byla spjata s Prahou 1. „Největším dobrodiním mé pozemské sudby bylo, že jsem mohla žít v Praze,“ pronesla svého času olomoucká rodačka Alžběta „Bětka“ Pospíšilová – od svatby v roce 1922 Eliška Junková.

S manželem nejdříve bydleli v Platýzu na Národní třídě, odkud se přestěhovali do nově postaveného paláce Lucerna, kde měli velký byt přímo nad vchodem ze Štěpánské ulice. Po smrti manžela paní Eliška Lucernu opustila a přestěhovala se do nádherného domu v Úvoze 13, kde bydlela v mansardním bytě až do své smrti roku 1994. 

K jejím sousedům patřili Hana Benešová, Jan Masaryk, strahovský opat Jarolím, fotograf Josef Sudek nebo třeba malíř Jan Slavíček. Opat Jarolím jí dokonce poskytl klíče od tehdy podstatně větší strahovské seminářské zahrady, kam pak – k překvapení seminaristů – chodila se svým psem Bonzou.

Po druhé světové válce se Eliška Junková provdala za motoristického novináře Ladislava Kháse. Jeho redakčním kolegou byl mimo jiných básník Jaroslav Seifert, který do bytu na Pohořelci často chodil a velmi rád na to vzpomínal. „Ten byt jsem upřímně záviděl. A tak když přichvátalo jaro do Prahy, mlčky a v pohnutí stávali jsme mnohou chvíli na vašem balkoně. Bílá peřej za peřejí, bělostná vlna za vlnou jako by v slunečním tichu se hrnuly po stráni až dolů…“

Přestože předčasně ukončila svoji skvělou kariéru, vždy na ni vzpomínali lidé po celém světě. Mezi nimi i česko-německý závodník a její vrstevník Alfred Neubauer: „Na paní Elišku Junkovou nikdy nezapomenu. Stále ji vidím zcela živě před očima s jejími popelavě plavými vlasy, její něžnou postavou a jejím měkkým zpěvným hlasem. Seděla-li za volantem své žlutočerné bugatky, byla vždy zrovna tak ženská a elegantní, jako když seděla ve vlastním saloně a pohlížela z okna na krásné panorama ´Zlatého města´." 

Eliška Junková se narodila jako Alžběta Pospíšilová 16. listopadu 1900. Zemřela 5. ledna 1994.





FOTO (C) Městská část Praha 1