Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání
Městská část Praha 1 udělila čestné občanství generálu Petříkovi
23-6-2014

Městská část Praha 1 udělila čestné občanství generálu Petříkovi

Brigádní generál Karel Václav Petřík, významný voják, legionář a vlastenec, nositel řady vyznamenání, obdržel Čestné občanství Městské části Praha 1 in memoriam.

„Pan generál byl statečný muž, který bojoval za naši svobodu jako legionář za první světové války a který byl připraven bránit svoji vlast i v roce 1938. A když tehdy čeští a evropští politici selhali, neváhal a hned se zapojil do odboje. Byl také demokrat, takže ho po roce 1948 čekaly místo zaslouženého uznání zatčení, vyšetřování a odstranění z veřejného života,“ řekl starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký.

Karel Václav Petřík se narodil 16. srpna 1885 v Nezdicích na Šumavě manželům Václavu Petříkovi, státnímu zaměstnanci na železnici, a Františce, rozené Mottlové. Práce železničáře patřila ve druhé polovině 19. století k velmi ceněnému povolání, a proto mohli rodiče nechat syna vystudovat. Po skončení základní školní docházky jej poslali na studium střední hospodářské školy v Roudnici nad Labem. 3. července 1907 zde mladý Petřík odmaturoval a peníze, které si během studia při příležitostných zaměstnáních našetřil, mu umožnily pokračovat ve studiu agronomie na Hospodářské akademii v Táboře (1907-1910). Po splnění vojenských povinností vůči monarchii si požádal o povolení k vystěhování a na jaře roku 1912 odešel za prací do Ruska. Usídlil se poblíž Kyjeva, kde pracoval nejprve jako agronom, později jako vrchní hospodářský úředník. V Rusku byli rakousko-uherští zemědělští odborníci velmi ceněni, nejžádanější pak byli ti české národnosti. Díky velmi úzkým kontaktům, zprostředkovaným sokolskými činovníky, odešlo krátce před vypuknutím Velké války do Ruska několik stovek absolventů obchodních a hospodářských akademií, učitelských ústavů apod. Jako nepostradatelní odborníci se velmi rychle etablovali v odlišném prostředí, kde se jim dostalo vysokého ocenění a nesrovnatelně lepšího hmotného zajištění než ve vlasti.

Petřík nezůstával v Rusku stranou české kolonie v Kyjevě, a nebylo tedy divu, že v roce 1914 vstoupil do řad České družiny, která byla součástí ruské carské armády. Česká družina byla postupně doplňována válečnými zajatci a stala se základem československých legií. Petřík v bojích získal řadu ocenění a vyznamenání a do Československa se po válce vrátil jako plukovník. V nové československé armádě byl jmenován velitelem brigády. Usilovně si doplňoval vzdělání a v roce 1926 už velel divizi v Českých Budějovicích. Od počátku byl svými veliteli vysoce hodnocen. Jeho nadřízený, generál Josef Bílý, ho v září 1934 ohodnotil takto: „Pevné a přímočaré povahy s velmi dobrými vojenskými vlastnostmi. Méně representativní v mírových poměrech a méně výřečný. Jako zástupce zemského vojenského velitele vyhověl velmi dobře. Vzhledem k jeho veliké vojenské hodnotě bude ve válce velmi způsobilým vésti vyšší jednotku.“

V roce 1932 se Karel Václav Petřík přestěhoval z Karlína na Kampu. Zde, v Cihelné ulici, pak s přestávkami žil až do konce svého života.

Přišel rok 1938. Na jaře tohoto osudného roku vzniká velitelství Skupiny 1, umístěné v Rakovníku, jehož úkolem je obrana úseku hranice od Aše až po Teplice. Velitelem je jmenován generál Petřík. Československá armáda prožívá své poslední okamžiky a generálové Petříkovy generace již byli z větší části ve výslužbě. Přesto však právě Karel Václav Petřík, služebně nejstarší československý brigádní generál, obstál ve své nejtěžší velitelské zkoušce se ctí a vyrovnal se tak svým mladším a preferovanějším kolegům.

S okupací se nesmířil a hned po svém penzionování v roce 1940 se v Písku zapojil do protinacistického odboje. V roce 1942 byl zatčen gestapem, ale díky intervenci manželky, která kontaktovala známé v Praze a podplatila kompetentní německé úředníky, byl po šesti týdnech věznění propuštěn na svobodu. Ihned pokračoval ve své ilegální činnosti, zaměřené v prvé řadě na pomoc rodinám zatčených, deportovaných a popravených odbojářů. Jeho syn Václav se zapojil do ilegální vojenské skupiny Zpravodajská brigáda, pro kterou generál získával informace vojenského a ekonomického charakteru. Zapojil se i do Pražského povstání.

Brigádní generál Petřík byl demokrat a ještě před Únorem se dostal do sporu s komunisty, zejména s Rudolfem Slánským. Není tedy divu, že už 26. února 1948 byl už jako penzionovaný generál zatčen a umístěn do vyšetřovací vazby na Pankráci. Manželka ani syn neměli o něm po několik dlouhých týdnů sebemenší informace. Pan generál Petřík byl vyloučen ze všech odbojových organizací pro svůj údajně „nepokrokový postoj vůči lidově demokratickým zásadám“.

Naštěstí byl ale propuštěn, údajně na přímluvu spolubojovníka z československých legií z první světové války Zdeňka Fierlingera.
Ten také – po smrti pana generála – napsal jeho ženě následující slova: „Prosím, abyste přijala výraz mé upřímné soustrasti nad úmrtím Vašeho manžela, bratra generála československé armády, Václava Petříka, na něhož my všichni, kteří jsme ho znali, budeme vzpomínat jako na význačného účastníka našich osvobozeneckých bojů.“ Syn pana generála Václav byl komunisty vězněn pět let.

Brigádní generál Karel Václav Petřík zemřel 8. července 1957.




Městská část Praha 1 udělila čestné občanství generálu Petříkovi

Městská část Praha 1 udělila čestné občanství generálu Petříkovi

FOTO (C) http://www.petrnasic.eu/

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33