Příští rok tomu bude třicet let, kdy spontánně vzniklo Sdružení výtvarníků Karlova mostu (SVKM) se snahou zachovat na Karlově mostě jeho tradiční atmosféru galerie pod širým nebem. V roce 1993 potom SVKM převzalo úplně správu našeho nejkrásnějšího a nejslavnějšího mostu a stalo se tak prvním občanským sdružením, kterému pronajali veřejné prostranství.
Sdružení vzniklo jako reakce na tehdy naprosto nekontrolovaný příval prodejců vojenských kuriozit, alkoholu a cigaret, kteří po Sametové revoluci výtvarníky z mostu téměř vytlačili. Kromě své hlavní činnosti – organizace a udržování pořádku při vystavování a prodeji uměleckých děl na Karlově mostě – se sdružení věnuje také doprovodným aktivitám, které mají za cíl pomoci při údržbě a obnově sochařské výzdoby mostu.
Jak se prodej na Karlově mostě organizuje, kdo výtvarníky a muzikanty vybírá a jak se prodává a hraje v současnosti po koronakrizi, zeptali jsme se rodilého Malostraňáka a uměleckého kováře Romana Kotrče, který je mluvčím SVKM.
„Za optimálních podmínek Karlův most poskytuje každý den obživu až devadesáti výtvarníkům, fotografům a hudebníkům, kteří uspěli u konkurzu pořádaného SVKM a zaplatili poplatek 370 Kč na den a čtvereční metr (pro nejvýše šestičlenné kapely hudebníků je cena 220 Kč za metr čtvereční při tříhodinové produkci). Z každého metru dostává MČ Praha 1 40 Kč a obdobně platíme za nájem TSK. Aktuálně podle tržního řádu máme na 517 metrů dlouhém Karlově mostě k dispozici sto deset míst. Z toho je sto pět pro výtvarníky a pět míst na staroměstské straně pro veřejné produkce.“
Uchazeče vybírají odborné komise. Někdo prodává (před koronavirem) takřka každý den, někdo využije několik dní v roce. Aktivních hudebníků, kteří úspěšně absolvovali výběr, je zhruba třicet. V nezávislé výběrové komisi pro výtvarníky jsou zastoupeni akademický malíř, akademický sochař, galerista z Prahy 1, aktivní pedagog výtvarného umění, umělecký fotograf, pedagog oboru šperk a zástupce Galerie hl. m. Prahy. Anonymní výběrové řízení probíhá za přítomnosti notáře, který pořídí zápis. Výtvarné práce se posuzují podle čísla vybraného autorem. Vše se náležitě dokumentuje.
U výběru pro veřejné produkce je obdobně jako u výtvarníků notář. V komisi je významný hudebník a skladatel z Prahy 1, produkční hudebních akcí na Praze 1 a profesionální umělec. Vše se také dokumentuje.
Jaký je sortiment zboží? Jaké techniky a jaké materiály? „Spíše bych řekl vystavované předměty jako výtvarná díla. Celkově jsou rozdělena do tří kategorií. Obrázek všech technik: olejomalba, akvarel, grafické techniky, kresba, portrét, karikatura a fotografie. Drobná plastika: drobné prostorové předměty z keramiky, dřeva a kovu. Šperk: autorský šperk z různých materiálů a technik. U techniky a materiálu se vychází z charakteru tvorby deklarované při výběrovém řízení a výtvarník toto musí dodržovat. Na průkazu, který každý na svém stojanu má, je toto popsáno. Zjistíme-li porušení prodejního řádu, upozorníme autora, aby vše napravil. V případě překupování nebo zásadního porušení techniky a materiálu, odebíráme okamžitě licenci a výtvarník má pět let distanc na Karlově mostě.“
Na mostě aktuálně po koronakrizi prodávají zatím omezeně: od čtvrtka do neděle. „Reagujeme tak na aktuální stav návštěvnosti Prahy. Turisté již sice přijíždějí, ale je to tak 25 % toho, co bývá obvykle. Aktuálně je tu hodně návštěvníků z Německa a Polska, ale už jsme zaznamenali Maďary, Američany i Kanaďany. Na mostě je momentálně kolem deseti až čtyřiceti výtvarníků a maximálně čtyři hudební produkce v dané frekvenci. Na karanténě bylo pozitivní, že prakticky vymizel vandalismus. Ale jen co začali jezdit lidi, někdo rozbil náš dvousetkilový odpadkový koš z umělého kamene a vyhodil sedm kovových košních vložek. Jiný kdosi posprejoval, ale naštěstí sochám se nic nestalo.“
Muzikanti hrají ve tříhodinových blocích. Jsou to jak starší bardi, tak třeba učitelé a studenti z konzervatoře. Hraje se klasika, jazz, country, ale i písničky staré Prahy. Mezi výtvarníky jsou šikovní portrétisti a karikaturisti. Národnostní složení je opravdu světové, vedle Čechů tu vystupují Slováci, Maďaři, Ukrajinci, Rusové, Bělorusové, Bulhaři, Srbové, Italové, Japonci, Američané a Dagestánci. Lidé z východu jsou dobří na akvarel, grafiky máme zase lepší my.
Karlův most i přes restrikce poskytoval možnost přivýdělku již za totality, prodávala zde své obrázky již maminka Romana Kotrče, která malého synka brávala s sebou. Hrával tu Jaroslav Hutka, později Radůza. Své výtvory nabízela například Ester Kočičková a smalty někdejší pozdější poslankyně za ODS Kateřina Dostálová.
Snad nejznámější postavou byl Antonín Votava zvaný Čert. Patřil mezi první umělce, kteří na mostě vysedávali již od roku 1968. Za tu dobu se stal nepřehlédnutelnou figurou, o které se píše i v mnoha turistických průvodcích. Po celou dobu svého působení sedával na stejném místě; pod poslední lampou u Mostecké věže. Na hlavě nosil nasazené růžky a kdykoli ho někdo požádal o portrét, namaloval ho jako čerta. Stejně tak na všech autoportrétech si Toníček přimalovával rohy. Proto si vysloužil přezdívku Čert.
„Jedni ho považovali za blázna, jiní za génia. Traduje se historka, kdy ho turista požádal o portrét s poloviční slevou. Když jej domaloval a turistovi podával, roztrhl obrázek vejpůl. Dlouho trpěl roztroušenou sklerózou a artrózou. Několik týdnů před smrtí nechodil na most už vůbec. Říkalo se, že až nebude moci přijít, umře. To se stalo na podzim roku 2009. Rok předtím byla jeho díla zařazena na mezinárodní přehlídce současného umění pořádané Národní galerií. Ta také deset jeho obrázků zakoupila do sbírek.“
Ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy se spolek více než dvacet pět let podílí finančně na údržbě a restaurování originálů i kopií soch na Karlově mostě. Šlo o sousoší Panny Marie se sv. Bernardem, sousoší sv. Iva, sousoší sv. Barbory, sv. Markéty a sv. Alžběty, sousoší sv. Jana z Mathy sv. Felixe z Alois, sochu sv. Ivana, sochu sv. Jana Nepomuckého, výrobu berle pro sochu sv. Vojtěcha, sousoší sv. Františka Xaverského, opakovaně sousoší Pieta, sochu sv. Kajetána, sousoší sv. Kosmy a Damián s Kristem Salvátorem a sochu sv. Víta.
„Největší částku jsme zatím dali na opravu sousoší svatého Jana z Mathy od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa z roku 1714. Je známé spíš jako Turek. Čtyři roky jsme sbírali 1 860 000 Kč. Částka se rozrostla ještě o dalších 150 000 Kč, když ji poškodil francouzský vandal, který za to vyfasoval pokutu pouhých 5 tisíc! SVKM dále na své náklady nechalo zhotovit kopie menších artefaktů, například kované mřížky s reliéfem sv. Jana Nepomuckého, jež se vrátila na zábradlí v místě domnělého svržení světce do řeky, nebo opakovaně lucerny k sousoší Piety. V roce 2016 se spolek zasloužil o kopie raně barokních kartuší na podstavci sv. Kříže, jednoho z nejstarších sousoší na Karlově mostě.“
V rámci správy SVKM na mostě působí i pořadatelská sužba. „Jelikož jsme spolek vytvořený na míru pro umělce na Karlově mostě, tak všechny finance věnujeme zpět do památky. Z vybraných poplatků financujeme také nezbytnou pořadatelskou službu, která se stará nejen o provoz, ale chrání sochy, bezpečnost návštěvníků a brání zneužití mostu například zakázanými činnostmi, jako je nepovolený prodej, rozdávání letáčků, busking, žebrání. Výčet jejich povinností je poměrně široký. Úspěšně spolupracujeme s Městskou policií hl. m. Prahy a Policií ČR.“
Výtvarníci nezapomínají ani na propagaci Karlova mostu a na práci s dětmi. Pro ně pořádají výtvarně zaměřené tábory, výtvarné soutěže na základních a mateřských školách Prahy 1, pomáhají s výzdobou dětských oddělení pražských nemocnic a podporují dětský domov Sázava. Oblíbená je zejména soutěž Karlův most očima dětí. Má již za sebou mnoho ročníků a v září se chystají tuto akci opět uskutečnit.
Spolek se účastní i společenského dění Prahy 1, především na Malé Straně v blízkosti mostu, kde se konají každoroční Mikulášské nadílky, Malostranské Vánoce s instalací dřevěného betlému na Kampě, Malostranské čarodějnice a další sezónní akce ve spolupráci z místními malostranskými spolky.
Když by někdo měl zájem prodávat či hrát na Karlově mostě, co pro to má udělat? „Je třeba sledovat naše webové stránky www.karluvmost.cz. Každý zájemce se může zastavit v kanceláři SVKM na Malé Straně u Karlova mostu v Hroznové 5, nebo zavolat v úředních hodinách na telefon: 257 535 796. Výběrová řízení se konají zpravidla na konci roku. Pokoušíme se vychovat další, mladé výtvarníky. Budeme i nadále oslovovat výtvarné školy, abychom dali možnost nastupující generaci vyzkoušet si Karlův most. Ta totiž o tuto činnost zatím zájem moc nejeví. U veřejných produkcí to není problém a studenti konzervatoří jsou u nás zastoupeni hojně.“
Nedalo nám to a zeptali jsme se Romana Kotrče, jak vzpomíná na dětství v této kouzelné lokalitě: „Bylo to tu fantastické. Chodil jsem do školy v Karmelitské a Josefské. Petřín a Kampa se ani moc od té doby nezměnily, ale například kino U hradeb je pryč… Hlavně jsme tu žili. Ze všech spolužáků mi zbyl jen jeden, jinak všichni ostatní zde už nebydlí. Hodně lidí se odstěhovalo po uvolnění cen nájmů. Například mí rodiče. Ze širšího centra Prahy zmizelo takřka čtyřicet procent lidí. Obávám se, že i přes všechny projekty k tomu bude docházet i nadále. Pokud by se našly síly, které by úbytek původních obyvatel zastavily, bylo by to nádherné.“
