Městem krátkých vzdáleností, zelených koridorů na velkých třídách, zeleně na střechách a fasádách i tzv. zelených superbloků by se v následujících letech měla stát Barcelona. Stanovuje to strategický klimatický a rozvojový plán katalánské metropole pro období do roku 2030. S přelomovým projektem se seznámili představitelé radnice Prahy 1, kteří Barcelonu v prvním srpnovém týdnu navštívili.
Myšlenku barcelonských superbloků poprvé představil už v roce 1987 urbanista Salvador Rueda. K jejich realizaci, jejíž rozjezd jsme mohli v Katalánsku během návštěvy sledovat, ale vedla ještě dlouhá cesta naplněná často velmi bouřlivou diskusí doprovázenou vášněmi i demonstracemi.
„Asi před šesti lety se ale vše začalo obracet a lidé si stále více a více uvědomují přínosy této koncepce,“ popsal zástupcům Prahy 1 Dani Alsina, který je vůdčí osobností týmu koordinujícího barcelonský plán pro období do roku 2030. Jeho základními pilíři jsou Příroda, Blízkost a Spolupráce. A tak zatímco původně byl poměr příznivců a odpůrců superbloků 30:70, dnes to je přesně naopak.
Pomohly tomu určitě i radikálně se zhoršující ovzduší a dopravní situace Barcelony, v níž na ploše pouhých cca 99 km2 žije 1,6 milionu obyvatel, tedy 16 tisíc lidí na 1 km2, což je asi šestkrát více než v Praze. Dopravní problémy vyvrcholily v roce 2014. Neúnosný byl značný hluk i velké znečištění ovzduší, které podle studií každoročně způsobovalo 3,5 tisíce předčasných úmrtí.
A co to vlastně ty barcelonské superbloky jsou? Jedná se o prostor o rozloze zhruba 400 x 400 metrů, tvořený cca devíti bloky budov. Tranzitní doprava je soustředěna na ulicích po stranách superbloků (barcelonské ulice tvoří ve většině síť navzájem kolmých ulic). Do kolmých ulic protínajících superbloky pak mají mít vjezd jen rezidenti a místní živnostníci. Ti budou moci vjet (max. rychlostí 10 km/hod.), vyložit či naložit a odjet. Absolutní prioritu budou mít uvnitř superbloků chodci a školy. Důležitá pak bude zeleň s automatickým využíváním vody. Místním obyvatelům pak bude k dispozici dostatečná síť služeb, kaváren, restaurací, hřišť či laviček. „Superbloky jsou koncipovány jako polyfunkční čtvrti plné zeleně, jež nabízejí všechny základní služby a funkce,“ uvedl Dani Alsina.
Určitě vás napadne, co bude s auty? Počet vlastníků automobilů je v Barceloně podstatně nižší než v Praze, na druhou stranu je vlastníkům automobilů – rezidentům k dispozici dostatečné množství cenově zvýhodněných soukromých podzemních parkovišť a parkovacích domů, takže v Barceloně není problém zaparkovat.
Myšlenka barcelonských superbloků inspirovala i další města, a to například Berlín a Vídeň. Podobný systém buduje i Oslo. O zavedení uvažují i v New Yorku a Seattlu. Zatímco Katalánci svému superbloku říkají superilla, Berlíňané Kiezblok a Vídeňané Supergrätzl. O umístění prvního vídeňského superbloku spolurozhodla i analýza českého startupu Ecoten, který před třemi lety pro tento účel zpracoval teplotní mapu Vídně.
