Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání
Pietní shromáždění připomnělo popravu na Staroměstském náměstí
21-6-2017

Pietní shromáždění připomnělo popravu na Staroměstském náměstí

V kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí se konalo tradiční pietní setkání připomínající „popravu sedmadvaceti českých pánů“, ke které došlo 21. června 1621 jako odplatě za stavovské povstání a v důsledku porážky českých stavů v bitvě na Bílé hoře. Ta se uskutečnila 8. listopadu 1620. 

„Bitva na Bílé hoře a následná poprava na Staroměstském náměstí znamenaly konec příkladné náboženské snášenlivosti a svobody české reformace a naopak začátek třísetletého období, které poznamenalo českou národní povahu a kdy byl český národ připraven o svobodu a málem i o svůj jazyk,“ uvedl tradiční účastník pietního shromáždění a starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký.

Hromadná poprava dvaceti sedmi vůdců stavovského povstání představovala nebývale krutou tečku za událostmi, které začaly třetí pražskou defenestrací 23. května 1618 a skončily 8. listopadu 1620 porážkou stavovských armád v bitvě na Bílé hoře u Prahy.

Exekuce byla šokujícím a hrozivým představením, které mělo dokázat tehdejší Evropě, že Habsburkové se nenechají zastrašit stavovským povstáním a že žádná protestantská vzpoura nemůže ohrozit jejich autoritu. Tento akt ve svém důsledku upevnil vládu Habsburků na českém trůně a odradil potenciální opozici od jakékoli formy odboje. 

Označovat ale krvavé představení na Staroměstském náměstí za popravu českých pánů je nepřesné, neboť mezi popravenými byli tři páni, sedm rytířů a sedmnáct měšťanů a kromě Čechů i Němci či Slovák Ján Jesenský.

Jeho osud byl obzvlášť krutý, neboť byl obviněn z urážky majestátu, za což mu kat Jan Mydlář nejprve vyříznul jazyk a poté ho sťal. Jeho tělo bylo po exekuci odvezeno k Horské bráně (do dnešní Hybernské ulice), zde bylo rozčtvrceno a vpleteno do kola. Jeho hlava s kusem jazyka byla spolu s hlavami dalších jedenácti popravených vystavena pro výstrahu na tribuně Staroměstské věže po dobu deseti let. Poté byla potají sejmuta a pohřbena neznámo kde. Zbylé ostatky Jesenského těla nebyly nikdy nalezeny.

Letošní pietní akt byl věnován Jáchymu Ondřejovi Šlikovi (Joachimu Andreasovi von Schlickovi), který byl popraven jako první. Po Bílé hoře sice uprchl, ale tajně se vrátil a byl zadržen. Nepomohlo mu, že se po Bílé hoře kál a zřekl se svých dřívějších postojů. Možná jen v tom, že byl sťat a poté mu byla useknuta ruka, zatímco původně měl být rozčtvrcen zaživa.

„České země po Bílé hoře a popravě na Staroměstském náměstí opustila řada výjimečných osobností a města i venkov pustošila nekončící válka. Vestfálský mír bohužel ukončil nejen Třicetiletou válku, ale i naděje na návrat exulantů zpátky do vlasti. Necelá tři staletí v rámci habsburské monarchie přinesla národní a náboženský útlak, který skončil až s koncem krvavé 1. světové války,“ popsal starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký.

Kostel sv. Mikuláše, kde se pietní shromáždění uskutečnilo, byl postaven na sklonku 12. století, a to měšťany jako výraz vlastní nezávislosti, samostatnosti a duchovní svobody. Nesloužil jen k bohoslužbám, ale i jako místo, kde se scházela městská rada a kde se projednávala důležitá rozhodnutí. Byl místem, kde se rozumnost ve správě věcí obecných poměřovala odpovědností a vztahem k nejvyšším duchovním hodnotám. 

Kostel v minulosti několikrát změnil svého majitele i svůj účel a poslání. Sloužil jako kostel pro obyvatele Starého Města, v čase husitského hnutí a české reformace se stal oporou strany podobojí, v době protireformace byl klášterním kostelem benediktinských mnichů, sloužil jako archiv městské správy, sklad nábytku, obilná sýpka, koncertní síň, stal se dočasným útočištěm pravoslavných křesťanů a za první světové války také kostelem pro vojáky pražské posádky. V roce 1920 zde byla vyhlášena Církev československá husitská, která kostel spravuje dodnes.





FOTO (C) Městská část Praha 1