Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání
8. listopad nám připomíná bitvu na Bílé hoře
8-11-2010

8. listopad nám připomíná bitvu na Bílé hoře

Před 390 lety, 8. listopadu 1620, byla na Bílé hoře svedena bitva, která nejen znamenala porážku českého stavovského povstání a přinesla roky utrpení v rámci třicetileté války, ale která také na dalších tři sta let rozhodujícím způsobem ovlivnila osud českého státu. Výrazně samozřejmě zasáhla i do vývoje dnešní Prahy 1.

Území naší městské části stálo u zrodu povstání českých stavů, které fakticky zahájila 23. května 1618 druhá pražská defenestrace, kdy byli po třetí hodině odpolední po hlavě svrženi z oken kanceláře v tzv. Ludvíkově křídle Starého královského paláce Pražského hradu dva ze čtyř královských místodržících – Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka.

Dav nespokojených nekatolických stavů v čele s A. J. Smiřickým, J. M. Thurnem, Vilémem st. z Lobkovic, O. Vchinským (Kinským), Linhartem Colonnou z Felsu a za přihlížení V. Viléma z Roupova a V. Budovce neušetřil ani jejich písaře Filipa Fabricia. Muži dopadli ze šestnáctimetrové výšky na hromadu smetí v hradním příkopě, do míst, která dnes označují tři pískovcové obelisky v zahradě na Valech.
Všichni tři jako zázrakem přežili.

Konec povstání a drancování

Povstání ale bylo od počátku nejednotné a čeští stavové neměli dostatek peněz. Přesněji: zdráhali se sáhnout do svých vlastních pokladnic. A tak – přestože se se svým vojskem v jednu chvíli ocitli na dostřel Vídně – nakonec prohráli rozhodující bitvu na Bílé hoře.

Praha po porážce trpěla: následovalo rabování, vraždění, pak zatýkání a nakonec i poprava 27 českých pánů, z nichž 15 bylo pražských měšťanů. Ve velkém se konfiskovalo i emigrovalo. Konfiskace majetku vedla k úpadku většiny pražských, a to i vlažně katolických měšťanů, protože se trestala byť pouhá nečinnost, nemluvě o podpoře vzbouřenců. Zabaveno bylo na 400 pražských domů.

Třicetiletá válka vyčerpávala zemi i Prahu, město pustošily vpády různých armád, dvakrát do něj vtrhli Švédové, jednou Sasové. Poslední vpád se odehrál v roce 1648. Pražané se bránili velmi urputně, což jim dokonce vyneslo chválu panovníka, různá privilegia a dokonce prohlášení, že Pražané smazali svou krví skvrnu, která na jejich jméně lpěla po povstání z roku 1618. V erbu města se objevila ruka s mečem.
Konfiskace měnily ulice i celé čtvrti

Válka vedla k devastaci Prahy. Na druhou stranu se i budovalo, zejména pak ti, kteří obdrželi zkonfiskovaný majetek. V tomto směru se asi nejvíce činil Albrecht z Valdštějna, který výrazně ovlivnil podobu dnešní Valdštejnské ulice.

Původní zástavba byla tvořena, pokud je známo, z malých staveb drobných řemeslníků a byla zde také zájezdní hospoda. Pak přišel velký požár v roce 1541, třicetiletá válka a už zmíněný Albrecht z Valdštejna. Jeho zdejší palác vznikl na místě 26 domů, několika zahrad a zabrána byla i malostranská obecní vápenice. Bez ohledu na původní komunikace a bez ohledu na původní zástavbu se pak palác rozšířil do všech stran a zabral i podstatnou část dnešní ulice. Vedle paláce vznikly stáje pro tři sta koní, jízdárna, rozsáhlá zahrada a na ní monumentální salla terrena a rybník, v němž bylo možné i koně plavit.

Valdštejn vykupoval malostranský majetek: někomu zaplatil, někomu zaplatit „zapomněl“. „Pomalejším“ obyvatelům bourali vojáci při stěhování střechy přímo nad hlavou.
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna si svého majetku ale příliš neužil – zemřel rukou vraha v roce 1634. Navíc už delší dobu trpěl konečnou fází „uherské nemoci“, dnes známé jako syfilis, která mu do značné míry zatemňovala mysl.

8. listopad nám připomíná bitvu na Bílé hoře