Doprava, parkování a úklid Školství a spolky Kultura Sport Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání
Češi vzpomínají na svého patrona
28-9-2010

Češi vzpomínají na svého patrona

Starosta Prahy 1 Filip Dvořák se v pondělí na Václavském náměstí zúčastnil Svatováclavského duchovního zastavení, pořádaného Sdružením přátel Václavského náměstí ve spolupráci s farností Matky Boží před Týnem a pražskými dominikány.

„Odkaz svatého Václava je platný dodnes – a není důležité, do jaké míry se shoduje se skutečností. Důležité je to, co po staletí zůstávalo a zůstává v povědomí a mysli českého národa. To, co ho posilovalo, co mu dávalo pocit národní hrdosti, k čemu se upínal v dobách nejtěžších – během dlouhých let postupné germanizace i v těžkých časech komunistické a nacistické diktatury. Už jen tím je svatý Václav velkým,“ řekl mimo jiné ve svém vystoupení Filip Dvořák.

Svatý Václav (asi 907 – 28. září 935) – český kníže a světec, který je považován za hlavního patrona české země. Ve starší literatuře se často udává jako rok jeho smrti 929, většina soudobých vědců se ale již kloní k roku 935.
Jako český kníže Václav I. byl synem knížete Vratislava a zřejmě jeho manželky Drahomíry. Jeho prarodiči byli první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. a jeho žena – svatá Ludmila. Byl zavražděn svým mladším bratrem Boleslavem I. ve Staré Boleslavi.

Od 10. století je kníže Václav uctíván jako světec, nejprve v Čechách, později i v sousedních zemích. Jeho život a mučednická smrt jsou zpracovány v mnoha legendách. Již v 10. století vznikají První staroslověnská legenda, latinsky psané Crescende fide, Gumpoldova legenda a zřejmě i legenda tzv. Kristiána.

Od druhé poloviny 11. století má svatováclavský kult klíčové postavení v ideologii české státnosti – svatý Václav je chápán jako nebeský vládce a ochránce českého státu, čeští panovníci jsou jen jeho dočasní zástupci.

Od dob Karla IV. se symbolem českého státu stává svatováclavská koruna, které jsou podřízeny jednotlivé země koruny české.
Ve středověku byla píseň "Svatý Václave, vévodo české země" hymnou českých zemí.

Svatý Václav sehrál velmi důležitou úlohu v emancipaci českého státu a přemyslovské dynastie v rámci křesťanské Evropy, ale i v novodobých dějinách v průběhu obou válek i během komunistické diktatury.

Vyzdvihovanými přednostmi jsou zbožný a mravný život, horlivost pro čest a slávu Boží, péče o rozšíření křesťanské víry v celém národě, stavba četných křesťanských kostelů, častá návštěva bohoslužeb, všestranné konání skutků milosrdenství a lásky.
Václav ctil svou matku, pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a netrpěl, aby se komukoliv stala křivda, byl osobně statečný, výborný jezdec na koni.

Část Václavových ostatků je uložena na Pražském hradě v katedrále sv. Víta. Lebka bývá při slavnostních příležitostech vystavována. Podle nařízení Karla IV. měla na ní spočívat v době mimo korunovační ceremonii tzv. svatováclavská koruna českých králů, kterou Karel symbolicky českému světci věnoval.