Doprava a parkování Školství Kultura Sport, občanská spol. a mezinár. vztahy Čistota a životní prostředí Bezpečnost a veřejný pořádek Sociální péče a zdravotnictví Byty, nebyty a privatizace Územní rozvoj a investice Obchod, služby a podnikání
Reduta oslavovala
13-10-2009

Reduta oslavovala

V úterý 13. října měl jazz svůj svátek: slavný jazzový klub Reduta totiž oslavoval 52. výročí prvního koncertu, který v roce 1957 zorganizoval zakladatel Reduty, basista Jan Arnet. Dnes má klub vynikající pověst po celém světě a během své existence hostil celou řadu vynikajících hudebníků a světoznámých osobností.

Na úterní oslavě vystoupil s úvodním slovem také starosta Městské části Praha 1 Petr Hejma, který nad večerem převzal záštitu. A nejen on, ale všichni přítomní se pak bavili svojí láskou – výbornou jazzovou muzikou…

„Historie Reduta ´57“

Jazz je zvláštní hudební žargon, který si vytvořila buržoasie pro hudební vyjadřování kosmopolitismu, jakožto produktu své třídní ideologie. Takto popsali Milan Bartoš a Karel Macourek ve své knize z roku 1954 tuto ideologii na základě publikace V.Gorodinského „Hudba duševní bídy“.
Ve smyslu této ideologie bylo po roce 1948 zlikvidováno období, pro něž Josef Škvorecký dodatečně razil označení „nylonový věk“. Jinak měl jazz vždy i nadále má u nás stále dobrou tradici. Od doby pokusů E.F.Buriana a vynikající tvorby Jaroslava Ježka a jejich předchůdců, se událo mnoho podstatného ve vývoji této hudby.

Hnutí za rehabilitaci jazzu se vynořovalo a postupně „probublávalo“ z fanouškovského podzemí a v odborných kruzích hledalo ty, kteří mu byli ochotni naslouchat. Pod taneční hudbu se ještě podezřelý jazz schovával za něco obecně přijatelnějšího. Pomalu byl konec tanečním kavárnám, kde hráli swingové big bandy a mladí nadšenci se prohřešovali členstvím ve študáckých jazzových skupinách.

Již v roce 1945 znovu vznikl Jazz Klub „Pygmalion“na Václavském nám., v paláci Fénix, který skončil svojí činnost znárodněním v roce 1948. V padesátých letech, lépe řečeno v roce1957 vnikla myšlenka navázat na tradici „Pygmalionu“, a to v kruhu mladých jazzových nadšenců okolo Karla Velebného a především „Studia 5“, kteří hledali možnosti vystupování. (K.Velebný, L.Hulan, J.Konopásek, I.Dominák, V.Tomek)

V roce 1957 našel tuto možnost basista Ing. Jan Arnet v budově na Národní třídě, kde on pracoval ve firmě „Potrubí“ ve třetím patře. V suterénu byl opuštěný objekt, který se ukázal jako ideální pro založení Jazz klubu, což budoucnost potvrdila. Tato činnost byla zahájena prvním koncertem již v polovině října 1957! Koncertu se zúčastnila celá řada hudebníků z jazzové scény, z orchestrů Karla Vlacha, Ferdinanda Havlíka, Zděnka Bartáka, Jiřího Procházky a celá řada hudebníku jako Jan Hammer, Vlasta Průchová, „JA Quartet“ (J.Arnet, S.Macák, R.Rokl, K.Růžička) Na „West Coast“ orientovaný „Modern Jazz Quintet“ (E.Jegorov, R.Mazač. A.Kubánek, R.Dašek a M.Veselý) dále J.Konopásek, A.Hollitzer, F.Sojka, J.Suchý, K.Velebný, I.Preis, J.Mráz, A.Gondolán, R.Kubernát, K. Krautgartner, M.Vitouš, J.Jelínek, J.Suchý a mnoho dalších. Krátce na to v blízkosti „Reduty“, také na Národní třídě, zahájila činnost literární a jazzová kavárna „Viola“ Jiřího Ostermana a Luďka Hulana.

Ve vzduchu se vznášela idea jazzového festivalu, ale nikdo by se neodvážil uspořádat jazz festival v Praze. V roce 1962 se odvážil v Karlových Varech Alois Ježek (ředitel „Malé scény“) uspořádat tzv., „Mezinárodní přehlídku jazzových souborů“, za účasti: „Orchestru československého rozhlasu“ Karla Krautgartnera, dále Jan Hammer,Vlasta Průchová, „Jazzové Studio“ (I.Dominák, A.Hollitzer, L.Hulan, R.Kubernát, V.Tomek) „Jazzové Trio“  (R.Rokl, L.Hulan, I.Dominák) „S+H Kvartet“ (J.Konopásek, M.Pilar, P.Staněk, K.Velebný) „Orchestr Gustava Broma“, „Bratislavské Jazzové Kvarteto“, „Trio Míši Poláka“ (M.Polák,  K.Turnovský, A.Gondolán) „Kvartet Ferdinanda Havlíka“ (F.Havlík, J.Kysilka, K.Růžička, A.Gondolán) „Pražský Dixieland“, „Studijní skupina Tradičního Jazzu“ Pavla Smetáčka, „Kvintet Hanuše Berky“ (M.Dvořák, M.Kredba, J.Rozkošný, J.Vacek, H.Berka) „Studio Club“ K.V. (M.Šostok, M.Sklenář, J.Spira, F.Kos, O.Nechanský) „Jazz Bombo“ Ústí n. L. (Z.Bartoš, F.Bureš, F.Cafourek, S.Košvanec, V.Novák, P.Štolba, E.Ženatý) .

Další úlohu generální zkoušky na první jazzový festival měla v Praze plnit akce, nazvaná ještě trochu nezávazně „Mezinárodní setkání jazzových souborů“. Setkali se tu ovšem jen soubory ze zemí tehdejšího socialistického tábora, ale na programu byl i soudobý jazz, pulsující duchem doby. Čtyřdenní akce proběhla s mimořádným posluchačským úspěchem. Jenže vystoupení polských hostů šlo již trochu za hranice toho, co byli naši „strážci ideové čistoty“ ještě schopni tolerovat. Rudé právo přineslo zničující recensi, a myšlenku jazzového festivalu bylo opět nutno založit do šuplíku. Ale jen na dva roky!

Liberalizační tendence se nedaly zastavit, a hnutí zdola nalézalo stále více partnerů v institucích, jako ve Svazu skladatelů, v Rozhlase i v Televizi. Čas uzrál a tak konečně došlo i na Prahu!

Na podzim 1964 proběhl ve velkém sále Lucerny první ročník „Mezinárodního jazzového festivalu“, který pak v podobné atmosféře pokračoval až do srpnové okupace. Jazzové festivaly byly zároveň významným setkáním našich a zahraničních hudebníků, teoretiků a kritiků. Z jejich setkání následně vyšly hodnoty poznatků, které ovlivňovaly tvorbu a další vývoj jazzu, tohoto historicky velmi důležitého hudebního žánru XX. století.
Dramaturgie i atmosféra se sice trochu změnily, ale ani „normalizace“ již nemohla ohrozit existenci jazzového festivalu. V roce 1964 to bylo vlastně první setkání s živými americkými „Jazzmany“, téměř po třiceti letech čekání… V roce 1965 – vzhledem k volným termínům, mimo rámec festivalu přijel Louis Armstrong s devíti vyprodanými koncerty! Lucerna se stala dostaveníčkem nadšených zájemců o Jazz, nejen od nás, ale i od našich sousedů z Polska a zejména z NDR. Pořadatelé směli jednou do roka za čtyři dny prezentovat jen jeden soubor ze Spojených států. Kombinované mezinárodní skupiny mohli ovšem posilovat američtí hudebníci, kteří měli jiný než americký pas. Koncerty v Lucerně končily většinou po půlnoci, a tak vždy po koncertech v Lucerně následovala Jazz Session („Jamsession“) v Redutě.

Reduta si pověst prvního jazzového střediska zachovala i po roce 1989. Roku 1994 si tu na pozvání Václava Havla na saxofon zahrál i americký president Bill Clinton za doprovodu skupiny českých „Jazzmenů“. Jazzklub „Reduta“ je pojem v evropském měřítku a určitě by si zasloužil víc než to, že je v současnosti jen jedním z mnoha Jazzklubů v Praze. Pro pražský jazz, jeho hudebníky a mezinárodní obecenstvo, si „Reduta“ stále ještě zachovává punc jazzové tradice. 

Mgr. Rudolf Mazač s použitím materiálů Dr. L. Dorůžky


Reduta oslavovala

Reduta oslavovala

Reduta oslavovala

Reduta oslavovala

Reduta oslavovala

Reduta oslavovala